Mluvíte tady czech aneb angličtina po česku :-)
Eliška Domanská
31. 1. 2013
Po dvou měsících v krásném San Francisku jsem se jen velice nerada zase vracela zpátky do České republiky, kde mě opět obklopila čeština.
Zpočátku jsem se vzpírala a třeba na Kriminálku Las Vegas jsem nemohla ani koukat, protože jsem byla zvyklá na originální znění a hlasy českých herců mi k žádné postavě neseděly.
Ale nakonec jsem zase podlehla českým zdrobnělinám a háčkům a čárkám a písmenům jako ď a ť a ň. Vlastně už mám teď pocit, že z té angličtiny zase nic NEUMÍM! Ale na druhou stranu, angličtina se mnou stále zůstává, i když ne v té formě, ve které bych jí uvítala. Ráda bych tedy využila této příležitosti a promluvila o problému s jazyky, kterého si všímám stále víc. Ale neberte to jako nějakou odbornou studii – je to prostě několik neskutečně zaujatých postřehů z běžného života a všechny se týkají (ne)používání češtiny.
Začátkem listopadu jsem v jednom velkoobchodě s hudbou a filmy objevila náhodou film Jih proti severu s Clarkem Gablem. Když jsem ho uviděla, hned jsem tu plastovou krabičku s dývýdýčkem uvnitř popadla a chtěla namířit k pokladně. Moje mamka totiž tenhle film má ráda a já jí ho chtěla koupit jako vánoční dárek. Jenže ouha. Ten film měl jeden podstatný nedostatek – neměl český dabing. Takže plastová krabička zase mířila zpátky do regálu. Důvod je prostý – máma neumí anglicky.
Hrozně mě to naštvalo. Tedy mně osobně by absence českého dabingu nevadila. Anglicky mluvím a film v originále je příležitost, jak si své znalosti procvičit. Navíc některé slovní obraty se nedají dost dobře přeložit do češtiny a někdy je překladatelé prostě zazdí. O překladech originálních názvů filmů ani nemluvě (a co teprve o názvech knih) – tedy pokud se ten název vůbec přeloží. Stává se totiž, že občas jsou do našich kin a televizí uvedeny filmy se záhadnými názvy jako třeba „Kolateral“, „Mišn imposibl“, „Klousr“ nebo „Mečpojnt“. Ale nejde jen o to.
Nemám moc v lásce dabingy. Někdy se jim to totiž dost nepovede. Vždyť se to nedá poslouchat, když například Anthonyho Hopkinse dabuje pan Soukup! Nic proti panu Soukupovi nemám, ale jeho hlas zní pořád jak hlas třicátníka a vůbec se nehodí k sedmdesátníkovi Hopkinsovi. Nebo to možná vadí jenom mě a vy si teď myslíte, že jsem blázen. To je dost dobře možné. Ale teď zpátky k Jihu proti severu.
Takže mámě jsem musela k vánocům najít něco jiného. Ale problém zůstal. Jih proti severu totiž není jediný film, u kterého chybí český dabing. Což se mi zdá jako podstatný nedostatek – a taky pitomost. Protože k čemu je člověku film, který nemá český dabing? Takhle jsem v kině poprvé viděla Titanik. Tehdy jsem ještě neuměla ani slovo anglicky, a tak jsem musela číst titulky. No, moc jsem z toho filmu neměla. A byla to pěkná otrava pořád lítat očima sem a tam a snažit se rychle přečíst českou verzi dřív, než zmizí. Z celého filmu jsem nakonec viděla jen to, jak se nepotopitelný Titanik potopil, protože zrovna tehdy tam naštěstí nikdo nemluvil a řev titulky nepotřebuje. Prostě u takového filmu nemůže člověk nic dělat než sedět a rychle číst. Možná vám přijde, že to už trochu dramatizuju, ale zkuste se vžít do lidí, kteří anglicky neumí (pár jich znám), nebo jim angličtina prostě nejde tak dobře (taky jich pár znám).
Navíc já osobně jsem zvyklá u sledování filmů něco dělat – psát články (zrovna teď jeden takový film „sleduju“), uklízet nebo třeba balit ty vánoční dárky. Což by šlo dost těžko, když bych nerozuměla jediné slovíčko a závisela jen na čtených titulcích. A určitě existuje spousta dalších lidí, kteří si chtějí při sledování filmu, který si právě koupili, odpočinout (nebo třeba zabalit ty dárky) a nechtějí strávit dvě hodiny čtením nějakých řádek.
Je tu ale ještě jeden argument, nad kterým nelze pokrčit rameny ani ho přisoudit mé osobní nelibosti vůči dabingu – vždyť přece žijeme v České republice, nebo snad ne?
A v České republice se pořád ještě mluví česky. Je to možná zvláštní, ale je to tak – mluví se tu česky a ne anglicky. Angličtina možná jednou češtinu nahradí (už teď používáme spoustu slov z anglického jazyka, jako je třeba „irituje mě“, „dedukce“, „manažer“, „ignorovat“ nebo třeba „dedikovat“ – schválně, uměli byste to říct česky?), ale teď ještě pořád mluvíme česky. Tak mi někdo prosím vysvětlete, proč se na ta dývýdýčka nepřidává český dabing a proč mi ty naše distributorské společnosti (nebo kdo je za to odpovědný) tak kazí mé snahy koupit známým dárek, který by je potěšil?
Co si o tom myslíte vy?
Detail americké vlajky od Petr Kratochvil
31. 1. 2013
Po dvou měsících v krásném San Francisku jsem se jen velice nerada zase vracela zpátky do České republiky, kde mě opět obklopila čeština. Zpočátku jsem se vzpírala a třeba na Kriminálku Las Vegas jsem nemohla ani koukat, protože jsem byla zvyklá na originální znění a hlasy českých herců mi k žádné postavě neseděly.
Ale nakonec jsem zase podlehla českým zdrobnělinám a háčkům a čárkám a písmenům jako ď a ť a ň. Vlastně už mám teď pocit, že z té angličtiny zase nic NEUMÍM! Ale na druhou stranu, angličtina se mnou stále zůstává, i když ne v té formě, ve které bych jí uvítala. Ráda bych tedy využila této příležitosti a promluvila o problému s jazyky, kterého si všímám stále víc. Ale neberte to jako nějakou odbornou studii – je to prostě několik neskutečně zaujatých postřehů z běžného života a všechny se týkají (ne)používání češtiny.
Začátkem listopadu jsem v jednom velkoobchodě s hudbou a filmy objevila náhodou film Jih proti severu s Clarkem Gablem. Když jsem ho uviděla, hned jsem tu plastovou krabičku s dývýdýčkem uvnitř popadla a chtěla namířit k pokladně. Moje mamka totiž tenhle film má ráda a já jí ho chtěla koupit jako vánoční dárek. Jenže ouha. Ten film měl jeden podstatný nedostatek – neměl český dabing. Takže plastová krabička zase mířila zpátky do regálu. Důvod je prostý – máma neumí anglicky.
Hrozně mě to naštvalo. Tedy mně osobně by absence českého dabingu nevadila. Anglicky mluvím a film v originále je příležitost, jak si své znalosti procvičit. Navíc některé slovní obraty se nedají dost dobře přeložit do češtiny a někdy je překladatelé prostě zazdí. O překladech originálních názvů filmů ani nemluvě (a co teprve o názvech knih) – tedy pokud se ten název vůbec přeloží. Stává se totiž, že občas jsou do našich kin a televizí uvedeny filmy se záhadnými názvy jako třeba „Kolateral“, „Mišn imposibl“, „Klousr“ nebo „Mečpojnt“. Ale nejde jen o to.
Nemám moc v lásce dabingy. Někdy se jim to totiž dost nepovede. Vždyť se to nedá poslouchat, když například Anthonyho Hopkinse dabuje pan Soukup! Nic proti panu Soukupovi nemám, ale jeho hlas zní pořád jak hlas třicátníka a vůbec se nehodí k sedmdesátníkovi Hopkinsovi. Nebo to možná vadí jenom mě a vy si teď myslíte, že jsem blázen. To je dost dobře možné. Ale teď zpátky k Jihu proti severu.
Takže mámě jsem musela k vánocům najít něco jiného. Ale problém zůstal. Jih proti severu totiž není jediný film, u kterého chybí český dabing. Což se mi zdá jako podstatný nedostatek – a taky pitomost. Protože k čemu je člověku film, který nemá český dabing? Takhle jsem v kině poprvé viděla Titanik. Tehdy jsem ještě neuměla ani slovo anglicky, a tak jsem musela číst titulky. No, moc jsem z toho filmu neměla. A byla to pěkná otrava pořád lítat očima sem a tam a snažit se rychle přečíst českou verzi dřív, než zmizí. Z celého filmu jsem nakonec viděla jen to, jak se nepotopitelný Titanik potopil, protože zrovna tehdy tam naštěstí nikdo nemluvil a řev titulky nepotřebuje. Prostě u takového filmu nemůže člověk nic dělat než sedět a rychle číst. Možná vám přijde, že to už trochu dramatizuju, ale zkuste se vžít do lidí, kteří anglicky neumí (pár jich znám), nebo jim angličtina prostě nejde tak dobře (taky jich pár znám).
Navíc já osobně jsem zvyklá u sledování filmů něco dělat – psát články (zrovna teď jeden takový film „sleduju“), uklízet nebo třeba balit ty vánoční dárky. Což by šlo dost těžko, když bych nerozuměla jediné slovíčko a závisela jen na čtených titulcích. A určitě existuje spousta dalších lidí, kteří si chtějí při sledování filmu, který si právě koupili, odpočinout (nebo třeba zabalit ty dárky) a nechtějí strávit dvě hodiny čtením nějakých řádek.
Je tu ale ještě jeden argument, nad kterým nelze pokrčit rameny ani ho přisoudit mé osobní nelibosti vůči dabingu – vždyť přece žijeme v České republice, nebo snad ne?
A v České republice se pořád ještě mluví česky. Je to možná zvláštní, ale je to tak – mluví se tu česky a ne anglicky. Angličtina možná jednou češtinu nahradí (už teď používáme spoustu slov z anglického jazyka, jako je třeba „irituje mě“, „dedukce“, „manažer“, „ignorovat“ nebo třeba „dedikovat“ – schválně, uměli byste to říct česky?), ale teď ještě pořád mluvíme česky. Tak mi někdo prosím vysvětlete, proč se na ta dývýdýčka nepřidává český dabing a proč mi ty naše distributorské společnosti (nebo kdo je za to odpovědný) tak kazí mé snahy koupit známým dárek, který by je potěšil?
Co si o tom myslíte vy?
Detail americké vlajky od Petr Kratochvil
| Tweet |
