Minimalismus versus skříně, kam se podíváš
Jana Kučerová
22. 4. 2016
Alternativní styly bydlení jsou natolik rozmanité, že si vybere snad každý. Od absurdních, často kýčovitých staveb, které se podobají zmenšeným zámkům, až po naprosto minimalistická obydlí.
Pokud jde o minimalistické domy, narazila jsem nedávno na jeden zajímavý dokument. Architekt během cca 20 minut divákům představil dům kontejnerového typu. Nádherně prosvětlený, s nepříliš velkou obytnou plochou, nicméně uzpůsobený tak, že jeho majitelé zřejmě nedostatek prostoru nepociťovali.
A jsme u toho. I sebelepší bydlení nejsou jen postele, kuchyňská linka a křeslo. Musíme mít police, kam naskládáme nádobí, oblečení, prádlo, náhradní ručníky a povlečení, ale i různé nabíječky, knihy, návody, lejstra, co chodí z úřadů a bojíme se je vyhodit.
K tomu připočtěte sportovní pomůcky a náčiní, různé domácí spotřebiče, které nechceme mít denně na očích, takže je někam schováme, a mnoho a mnoho dalšího. Třeba granule pro psa nebo náhradní notebook, o spoustě kosmetiky, bez níž se neobejdeme, nemluvě. A co třeba spousta alb, kde máme fotografie z našeho dětství? Z doby, kdy se ještě nedaly uložit nikam na disk? Taky zaberou spoustu místa!
Obdivuji tyto minimalistické proudy. Znamená to oprostit se od minulosti, vyházet všechno nepotřebné, neskladovat nic, co už nebudeme potřebovat. Znamená to pečlivě zvažovat, kolik oblečení na sebe vlastně potřebuji, co s tím, co už je mi malé nebo se mi nelíbí, kam dávat nové páry bot, jak se popasovat se spoustou nezbytností, které by se přeci „jednou mohly hodit“. O ložnicích nemluvě, i ty mají mnozí z nás uzpůsobené tak, aby se tam daly odložit různé „nepotřebnosti“, které čas od času přeci jen vytáhneme na světlo.
Není to nic pro nostalgické bytosti, které si schovávají na památku kdeco, aby jednou mohli zavzpomínat, případně tyto artefakty ukázat dětem a vnukům.
Musíte umět pečlivě vytřídit, co je skutečně potřebné, co ne, bez čeho se neobejdete a na co jenom zbytečně sedá prach.
Když přemýšlím o svých přátelích, ani jeden z nich není tento čistokrevný minimalista. Každý má v obývacím pokoji skříně, které jsou uzavřené a v nich „to všechno je“. To, co má být skryto očím návštěvníků. A zajímalo by mě, kolik takto minimalisticky zaměřených lidí mezi námi je. Sice se to nikdy nedozvím, průzkumy se na to nedělají, ale myslím si, že extra vysoké procento to nebude.
zdroj foto: pixabay.com
22. 4. 2016
Alternativní styly bydlení jsou natolik rozmanité, že si vybere snad každý. Od absurdních, často kýčovitých staveb, které se podobají zmenšeným zámkům, až po naprosto minimalistická obydlí.Pokud jde o minimalistické domy, narazila jsem nedávno na jeden zajímavý dokument. Architekt během cca 20 minut divákům představil dům kontejnerového typu. Nádherně prosvětlený, s nepříliš velkou obytnou plochou, nicméně uzpůsobený tak, že jeho majitelé zřejmě nedostatek prostoru nepociťovali.
A jsme u toho. I sebelepší bydlení nejsou jen postele, kuchyňská linka a křeslo. Musíme mít police, kam naskládáme nádobí, oblečení, prádlo, náhradní ručníky a povlečení, ale i různé nabíječky, knihy, návody, lejstra, co chodí z úřadů a bojíme se je vyhodit.
K tomu připočtěte sportovní pomůcky a náčiní, různé domácí spotřebiče, které nechceme mít denně na očích, takže je někam schováme, a mnoho a mnoho dalšího. Třeba granule pro psa nebo náhradní notebook, o spoustě kosmetiky, bez níž se neobejdeme, nemluvě. A co třeba spousta alb, kde máme fotografie z našeho dětství? Z doby, kdy se ještě nedaly uložit nikam na disk? Taky zaberou spoustu místa!
Obdivuji tyto minimalistické proudy. Znamená to oprostit se od minulosti, vyházet všechno nepotřebné, neskladovat nic, co už nebudeme potřebovat. Znamená to pečlivě zvažovat, kolik oblečení na sebe vlastně potřebuji, co s tím, co už je mi malé nebo se mi nelíbí, kam dávat nové páry bot, jak se popasovat se spoustou nezbytností, které by se přeci „jednou mohly hodit“. O ložnicích nemluvě, i ty mají mnozí z nás uzpůsobené tak, aby se tam daly odložit různé „nepotřebnosti“, které čas od času přeci jen vytáhneme na světlo.
Není to nic pro nostalgické bytosti, které si schovávají na památku kdeco, aby jednou mohli zavzpomínat, případně tyto artefakty ukázat dětem a vnukům.
Musíte umět pečlivě vytřídit, co je skutečně potřebné, co ne, bez čeho se neobejdete a na co jenom zbytečně sedá prach.
Když přemýšlím o svých přátelích, ani jeden z nich není tento čistokrevný minimalista. Každý má v obývacím pokoji skříně, které jsou uzavřené a v nich „to všechno je“. To, co má být skryto očím návštěvníků. A zajímalo by mě, kolik takto minimalisticky zaměřených lidí mezi námi je. Sice se to nikdy nedozvím, průzkumy se na to nedělají, ale myslím si, že extra vysoké procento to nebude.
zdroj foto: pixabay.com
| Tweet |
