Strážnica
Andaa
25. 6. 2009
Ve Strážnici majú v tychto dňoch fofry. Všecí gruntujú a ulice už sú taky skoro vyšňořené, jak nevěsta před vdavkama. No bodejť né, dyž v sobotu tu bude ten slavný mezinárodní festival.
Na tú slávu sa sjížďajú ludé z daleka široka a aj z ciziny.Ale já sa vám mosím k nečemu přiznat. Přesto, že mám Strážnicu za humnama, nikdy sem na festivalu nebyla. No ale abych vám až tak nekecala, přeca sem sa tam jednú dostala. Ale to už je tak dávno, že si to skoro nepamatuju.
Byla sem školčátko a my sme tam vystupovali v krojách. Dyž nekdy vyštrachám pár fotek, tož si zpomenu na to, jak mňa bolely nožičky. Šli sme v průvodu a bylo strašné horko. Ale myslím, že dlúho sme nešly. Mamka říká,že za nama šli Francúzi a že nás potom nésly v náručí (no teď už by mňa těžko někdo unésl aj bez kroja, natož v kroju). Já si enom zpomínám, že sme tenkrát vešli na velký stadion a všecí nám tleskali. Súdružka učitelka dala povel, začala hrát muzika a my sme měli tancovat.
Enomže mně bylo horko, nožičky bolely jak čert a tož sem si řekla, že tancovat nebudu. Stála sem jak solný slúp a dívala sa, jak sa ostatní vrtijú. Ale můj tanečník proto neměl pochopení. Dyž už tam byl, tož chtěl tancovat. „Tancuj,“ žduchl do mňa. „A nebudu,“ zamračila sem sa. A on zaséj do mňa drcnúl. To sa mně nelíbilo a tož sem dupla nohú, že nebudu a ať mě dá pokoj. Enomže on se mnú zatřepál, až mně spadnúl šátek z hlavy. A v tém do mňa vjél život.
Bylo mňa líto teho šátku, kerý mňa tetička tak pracno vázaly. Nemeškala sem a dala sem mu takovú facku, až mu sletěl klobúk a eště sem mu dupla na to pérko za klobúkem. (A proč né, šak bylo z našého kohúta). On si to nenechál líbit a tož sme sa začali rvat jak koně. Ostatní přestali tancovat a dívali sa, kdo vyhraje.
Ale vtem tam vběhly dvě súdružky učitelky, draply nás do náručí a odnésly pryč. A tož tak dopadlo moje vystupování na téj slavnéj Strážnici. Při dalším vystupování nás súdružky učitelky chtěly rozdělit, ale my sme jim slíbili, že už sa při tanci rvat nebudeme a tož to necháli při starém. Tancovali sme spolem celú dobu, co sme chodili do školky.
No teď, dyž sa potkáme u muziky, tož si spolem taky zatancujeme, ale už sa nepereme. Rádi na to naše Strážnické vystupování zpomínáme a mňa dycky rozesměje, dyž sa mě Tonda zeptá: „Pamatuješ, jak sem s tebú zatřepál? To ti drnčely aj rukávce.“
Baže na to spomínám, aj dyž už je to dávno a všecko kolem nás je inačí. Enom ty krásné kroje sú pořád stejné.
Vaša tetka Béleška
25. 6. 2009
Ve Strážnici majú v tychto dňoch fofry. Všecí gruntujú a ulice už sú taky skoro vyšňořené, jak nevěsta před vdavkama. No bodejť né, dyž v sobotu tu bude ten slavný mezinárodní festival. Na tú slávu sa sjížďajú ludé z daleka široka a aj z ciziny.Ale já sa vám mosím k nečemu přiznat. Přesto, že mám Strážnicu za humnama, nikdy sem na festivalu nebyla. No ale abych vám až tak nekecala, přeca sem sa tam jednú dostala. Ale to už je tak dávno, že si to skoro nepamatuju.
Byla sem školčátko a my sme tam vystupovali v krojách. Dyž nekdy vyštrachám pár fotek, tož si zpomenu na to, jak mňa bolely nožičky. Šli sme v průvodu a bylo strašné horko. Ale myslím, že dlúho sme nešly. Mamka říká,že za nama šli Francúzi a že nás potom nésly v náručí (no teď už by mňa těžko někdo unésl aj bez kroja, natož v kroju). Já si enom zpomínám, že sme tenkrát vešli na velký stadion a všecí nám tleskali. Súdružka učitelka dala povel, začala hrát muzika a my sme měli tancovat.
Enomže mně bylo horko, nožičky bolely jak čert a tož sem si řekla, že tancovat nebudu. Stála sem jak solný slúp a dívala sa, jak sa ostatní vrtijú. Ale můj tanečník proto neměl pochopení. Dyž už tam byl, tož chtěl tancovat. „Tancuj,“ žduchl do mňa. „A nebudu,“ zamračila sem sa. A on zaséj do mňa drcnúl. To sa mně nelíbilo a tož sem dupla nohú, že nebudu a ať mě dá pokoj. Enomže on se mnú zatřepál, až mně spadnúl šátek z hlavy. A v tém do mňa vjél život.
Bylo mňa líto teho šátku, kerý mňa tetička tak pracno vázaly. Nemeškala sem a dala sem mu takovú facku, až mu sletěl klobúk a eště sem mu dupla na to pérko za klobúkem. (A proč né, šak bylo z našého kohúta). On si to nenechál líbit a tož sme sa začali rvat jak koně. Ostatní přestali tancovat a dívali sa, kdo vyhraje.
Ale vtem tam vběhly dvě súdružky učitelky, draply nás do náručí a odnésly pryč. A tož tak dopadlo moje vystupování na téj slavnéj Strážnici. Při dalším vystupování nás súdružky učitelky chtěly rozdělit, ale my sme jim slíbili, že už sa při tanci rvat nebudeme a tož to necháli při starém. Tancovali sme spolem celú dobu, co sme chodili do školky.
No teď, dyž sa potkáme u muziky, tož si spolem taky zatancujeme, ale už sa nepereme. Rádi na to naše Strážnické vystupování zpomínáme a mňa dycky rozesměje, dyž sa mě Tonda zeptá: „Pamatuješ, jak sem s tebú zatřepál? To ti drnčely aj rukávce.“
Baže na to spomínám, aj dyž už je to dávno a všecko kolem nás je inačí. Enom ty krásné kroje sú pořád stejné.
Vaša tetka Béleška
| Tweet |
