Prázdniny
Andaa
1. 9. 2009
Včera definitivně skončily prázdniny, k velkéj radosti prvňáčkú a ke smutku tych starších. Teď už děcka možú na prázdniny enom zpomínat.
No já aj dyž nejsu školú povinná, tož zpomínám také. Zdá sa mně, že za mojeho dětství sme si tych prázdnin dokázali víc užívat. Od samého rána sme létali po ulici, vyřvávali, až dospělákom brněly ušiska a u všeckého sme moseli asistovat. Stihli sme teho fúru a deň byl krátký.
Teď je na ulici ticho, mrtvo a všecí lapijú u počítaču a vykládajú si přes internet. Dyž nejaký piskoř proletí po ulici, tož dám na to krk, že si ide ke kamarádovi púčit nejakú tú internetovú hru. No možná všecí nelapěli enom u počítaču, možná nekeří byli aj na táboře.
No ale řeknite, co sú to dnes za tábory? Běda, jak děcko zavolá dom, že jim netékla včérá večer teplá voda. Rodiče hneď volajú hygienu, novinářú aj televíziu a posílajú tam kdejakú kontrolu. Vůbec děckám nedopřejú, aby šly jednú spat se špinavým krkem a nohama. Dyť to bývalo na tych táboroch najlepší.
Jezdila sem hodně na tábory a najradši spomínám, dyž sem byla v Nízkých Tatrách. Tak sa mně tam líbilo, že sem tam byla dva roky po sobě. Na umývání sme tam měli dvě plechové koryta. No pravda, byly tam na trubkách namontované vodovodní kohútky a nekdy z nich tékla aj voda. Ale enom studená. No a dyž voda netékla, tož sme sa chodili umývat ke studánce, kde byla opravdu křišťálová, průzračná a ledová voda. A myslíte si, že sme si stěžovali? Ani nás to nenapadlo.
Na pitnú vodu sme jezdili s kárkú důle do dědiny a nikdo nedostál salmonelu. Jídlo nám kuchařky dávali do ešusú, keré sme si sami umývali. Dnes mosijú mět děcka veškerý komfort a stejně furt volajú dom, jak sa majú zle. Rodiče si od nich ani neodpočinú.
To my sme psali dopise. No já abych sa tam nezdržovala, tož sem si dycky doma napsala pár dopisú, že je tady krásně a mám super kámošky. A dyž sem si potém spoměla, tož sem jich hodila do schránky a nebo sem jich rodičom předala, až sem dojela dom. Dyž sem si jednú na táboře zlomila ruku, tož sa to naši dozvěděli, až dyž si pro mňa došli k autobusu. Přeca jim nebudu psat takovú blbost. Teď si děcko odře koleno a už volá dom, jaký má strašný úraz a chudák vedúcí má na krku žalobu za to, že na ufňukánka nedával pozor.
Nebo si děcka dajú pár do nosu a už sa to řeší jak šikana. To dyž já sem sa porvala s kámoškú o kluka z vedlejšího stanu, tož sme obě moseli celý deň krúžlat erteple a mezi tým nám ho sbalila další kámoška. No ale to už je všecko dávno pryč, jak ty letošní prázdniny. Tož všeckým školákom přeju hodné paní učitelky a samé jedničky. A učitelom přeju enom hodné žáčky. Vaša tetka Béleška.
1. 9. 2009
Včera definitivně skončily prázdniny, k velkéj radosti prvňáčkú a ke smutku tych starších. Teď už děcka možú na prázdniny enom zpomínat. No já aj dyž nejsu školú povinná, tož zpomínám také. Zdá sa mně, že za mojeho dětství sme si tych prázdnin dokázali víc užívat. Od samého rána sme létali po ulici, vyřvávali, až dospělákom brněly ušiska a u všeckého sme moseli asistovat. Stihli sme teho fúru a deň byl krátký.
Teď je na ulici ticho, mrtvo a všecí lapijú u počítaču a vykládajú si přes internet. Dyž nejaký piskoř proletí po ulici, tož dám na to krk, že si ide ke kamarádovi púčit nejakú tú internetovú hru. No možná všecí nelapěli enom u počítaču, možná nekeří byli aj na táboře.
No ale řeknite, co sú to dnes za tábory? Běda, jak děcko zavolá dom, že jim netékla včérá večer teplá voda. Rodiče hneď volajú hygienu, novinářú aj televíziu a posílajú tam kdejakú kontrolu. Vůbec děckám nedopřejú, aby šly jednú spat se špinavým krkem a nohama. Dyť to bývalo na tych táboroch najlepší.
Jezdila sem hodně na tábory a najradši spomínám, dyž sem byla v Nízkých Tatrách. Tak sa mně tam líbilo, že sem tam byla dva roky po sobě. Na umývání sme tam měli dvě plechové koryta. No pravda, byly tam na trubkách namontované vodovodní kohútky a nekdy z nich tékla aj voda. Ale enom studená. No a dyž voda netékla, tož sme sa chodili umývat ke studánce, kde byla opravdu křišťálová, průzračná a ledová voda. A myslíte si, že sme si stěžovali? Ani nás to nenapadlo.
Na pitnú vodu sme jezdili s kárkú důle do dědiny a nikdo nedostál salmonelu. Jídlo nám kuchařky dávali do ešusú, keré sme si sami umývali. Dnes mosijú mět děcka veškerý komfort a stejně furt volajú dom, jak sa majú zle. Rodiče si od nich ani neodpočinú.
To my sme psali dopise. No já abych sa tam nezdržovala, tož sem si dycky doma napsala pár dopisú, že je tady krásně a mám super kámošky. A dyž sem si potém spoměla, tož sem jich hodila do schránky a nebo sem jich rodičom předala, až sem dojela dom. Dyž sem si jednú na táboře zlomila ruku, tož sa to naši dozvěděli, až dyž si pro mňa došli k autobusu. Přeca jim nebudu psat takovú blbost. Teď si děcko odře koleno a už volá dom, jaký má strašný úraz a chudák vedúcí má na krku žalobu za to, že na ufňukánka nedával pozor.
Nebo si děcka dajú pár do nosu a už sa to řeší jak šikana. To dyž já sem sa porvala s kámoškú o kluka z vedlejšího stanu, tož sme obě moseli celý deň krúžlat erteple a mezi tým nám ho sbalila další kámoška. No ale to už je všecko dávno pryč, jak ty letošní prázdniny. Tož všeckým školákom přeju hodné paní učitelky a samé jedničky. A učitelom přeju enom hodné žáčky. Vaša tetka Béleška.
| Tweet |
