Myš
Andaa
2. 10. 2009
Tož už mně tady máte zaséj. Určitě si řeknete, co sem to drzé kocúřisko furt leze. Já vím, že sem tady byl nedávno, ale mosím sa vám pochlubit, co sem včérá tetce vyvédl.
Víte, ona mně teď nejak zanedbává. Štěňata už sú doma enom tři, ale tetka sa víc muchlá s něma. Mně enom občas pohladí, dá mě něco na misku a taky mě občas učeše. No a eště mě pustí na dvůr a taky dom. Enomže včérá na mňa zapomněla.
Už mě kručelo v břúšku a tož sem si šel sednút na okno, aby to tetku trklo a pustila mě dom. Enomže tetka v kuchyni nebyla a tož mě to bylo houby platné. To víte,že sem sa urazil a šel si lehnut na druhý konec dvora. Už bylo šero, dyž sa otevřelo okno a zaslechnul sem: „Matýsku, Matýsku, čičíí, poď dom.“
“To určitě,“ pomyslel sem si. Čekal sem dosť dlúho, teď si čekej ty. Dyž zavolala myslím po pátéj, tož vyšla na dvůr a hledala mně. No dalo ji to dosť práce. Já su celý šedivý, bylo už dosť šero a tetce oči už taky neslúžijú, jak za mlada.
Konečně mně zahlídla přikrčeného u skleníka. „Poď sem Matýsku, já sem na tebe zapomněla,“ říkala mně tetka a už mě měla v náručí a nésla si mně dom.
“No počkaj,“ zasmíl sem sa pod fúskama, „ty eště něco zažiješ.“
Pěkně sem si položil hlavičku jí na rameno, tlapky sem jí dal kolem krku a nechal sa odnést dom. Tetka sa se mnú mazlila, hladila po hlavičce a omlúvala sa že, na mně zapomněla. Došli sme do garáže, tetka mě položila na zem, že zamkne a vtem šíleně zaječela.
“Ty prevíte jeden, já ťa uškrtím, roztrhám, hodím psom,“ a už otvírala vrata a chtěla mně vyhodit. Bodejď né. Konečně si všímla, že mám v tlamičce myš.
Mně se ven ale nechtělo, tož sem myšku pustil v garáži. Ale to už se o ňu začali prat štěňata a byl to pěkný cirkus. Tetka jim ju chtěla sebrat, ale bála se jí, štěňata jí ju nechtěly dat, no a já sem si spokojeně vyskočil na poličku a díval sem sa na ten mumraj a čekal, kdo vyhraje.
Nakonec vyhrála myš. Znotýrovala sa z teho a šup za skříň. A potem začala jednat tetka. Štěňata zahnala do jejich ohrady a šla hledat pastičky. Rozstrkala jich po celéj garáži a ve zlosti zaséj málem zapomněla na mě. Tož sem sa jí trošku připomněl.
“Enom byť tam ty prevíte a chyť si k večeři myš,“ zavrčela na mě. Ale já sem byl rychlejší a byl sem u dveří dřív než ona a tož jí nezbylo nic jiného než mě pustit dom. Nadávala, až drnčely okna, dyž mně do misky sypala granule, ale přitem mě už hladila po hlavičce a já sem spokojeně vrněl, jak dyby sa nic nestalo.
Myslím,že tetka usadila, že už sme si fifty,fifty a pochopila, že to má za to, že si mňa tak málo všímá.
Váš kocúr Matýsek od tetky Bélešky
2. 10. 2009
Tož už mně tady máte zaséj. Určitě si řeknete, co sem to drzé kocúřisko furt leze. Já vím, že sem tady byl nedávno, ale mosím sa vám pochlubit, co sem včérá tetce vyvédl.Víte, ona mně teď nejak zanedbává. Štěňata už sú doma enom tři, ale tetka sa víc muchlá s něma. Mně enom občas pohladí, dá mě něco na misku a taky mě občas učeše. No a eště mě pustí na dvůr a taky dom. Enomže včérá na mňa zapomněla.
Už mě kručelo v břúšku a tož sem si šel sednút na okno, aby to tetku trklo a pustila mě dom. Enomže tetka v kuchyni nebyla a tož mě to bylo houby platné. To víte,že sem sa urazil a šel si lehnut na druhý konec dvora. Už bylo šero, dyž sa otevřelo okno a zaslechnul sem: „Matýsku, Matýsku, čičíí, poď dom.“
“To určitě,“ pomyslel sem si. Čekal sem dosť dlúho, teď si čekej ty. Dyž zavolala myslím po pátéj, tož vyšla na dvůr a hledala mně. No dalo ji to dosť práce. Já su celý šedivý, bylo už dosť šero a tetce oči už taky neslúžijú, jak za mlada.
Konečně mně zahlídla přikrčeného u skleníka. „Poď sem Matýsku, já sem na tebe zapomněla,“ říkala mně tetka a už mě měla v náručí a nésla si mně dom.
“No počkaj,“ zasmíl sem sa pod fúskama, „ty eště něco zažiješ.“
Pěkně sem si položil hlavičku jí na rameno, tlapky sem jí dal kolem krku a nechal sa odnést dom. Tetka sa se mnú mazlila, hladila po hlavičce a omlúvala sa že, na mně zapomněla. Došli sme do garáže, tetka mě položila na zem, že zamkne a vtem šíleně zaječela.
“Ty prevíte jeden, já ťa uškrtím, roztrhám, hodím psom,“ a už otvírala vrata a chtěla mně vyhodit. Bodejď né. Konečně si všímla, že mám v tlamičce myš.
Mně se ven ale nechtělo, tož sem myšku pustil v garáži. Ale to už se o ňu začali prat štěňata a byl to pěkný cirkus. Tetka jim ju chtěla sebrat, ale bála se jí, štěňata jí ju nechtěly dat, no a já sem si spokojeně vyskočil na poličku a díval sem sa na ten mumraj a čekal, kdo vyhraje.
Nakonec vyhrála myš. Znotýrovala sa z teho a šup za skříň. A potem začala jednat tetka. Štěňata zahnala do jejich ohrady a šla hledat pastičky. Rozstrkala jich po celéj garáži a ve zlosti zaséj málem zapomněla na mě. Tož sem sa jí trošku připomněl.
“Enom byť tam ty prevíte a chyť si k večeři myš,“ zavrčela na mě. Ale já sem byl rychlejší a byl sem u dveří dřív než ona a tož jí nezbylo nic jiného než mě pustit dom. Nadávala, až drnčely okna, dyž mně do misky sypala granule, ale přitem mě už hladila po hlavičce a já sem spokojeně vrněl, jak dyby sa nic nestalo.
Myslím,že tetka usadila, že už sme si fifty,fifty a pochopila, že to má za to, že si mňa tak málo všímá.
Váš kocúr Matýsek od tetky Bélešky
| Tweet |
