Vánoční rozjímání aneb klaksony houkají
Venušanka
19. 12. 2017
Co to ten advent vlastně je? Přecpané obchody. Tlačenice u košíků a vozíků. Ti, co objednávali přes web dárky v internetových obchodech, na to taky extra nevyzráli, když denně se zoufalstvím v očích vyhlížejí pošťáka.
Balicí papíry jsou čím dál fádnější a dražší. Navíc se při balení dárků trhají. Vánoční stromy už první den vypadají, že jsou přebrané. Koledy slyšíte na každém kroku a rve vám to uši.
Na silnicích nervozita, klaksony jsou v permanenci, protože všichni, co jedou okolo vás, jsou idioti. A je třeba je na to hlasitým zatroubením upozornit.
Ženské se trumfují, kolik druhů vánočního cukroví upekly a ty, které zaostávají o jeden, dva druhy (rozuměj, zatím zvládly jen dvanáct druhů místo čtrnácti nebo patnácti), propadají frustraci a šikanují rodinu. Ta je povinna z nich sejmout břímě běžných povinností, aby supermatky mohly vyrovnat skóre s úspěšnějšími kuchtinkami.
A pak se zatouláte na pozitivně naladěné webové stránky, kde bezostyšně tvrdí, že Vánoce jsou těmi nejkrásnějšími svátky roku. Možná, když máte malé děti a podaří se vám dárky ukrýt tak, že je nevyčenichají ještě před Štědrým dnem.
Vánoce mi dávají čím dál menší smysl. Rozumím jim čím dál méně a všudypřítomné, vlezlé a drzé, upištěné reklamy přímo bytostně nesnáším.
Nerozumím tomu, proč je právě v tuto dobu všude tolik nervozity, stresu a nevraživosti. Přitom původní myšlenka pohanských Vánoc byla ušlechtilá – zklidnit se s koncem roku, připravit se na ten nový, vydechnout, být s těmi, které máme rádi, obdarovat je maličkostmi… jenže zašlá krása lidových skanzenů je nenávratně pryč a zůstala jen nostalgie…
zdroj foto: pixabay.com
19. 12. 2017
Co to ten advent vlastně je? Přecpané obchody. Tlačenice u košíků a vozíků. Ti, co objednávali přes web dárky v internetových obchodech, na to taky extra nevyzráli, když denně se zoufalstvím v očích vyhlížejí pošťáka. Balicí papíry jsou čím dál fádnější a dražší. Navíc se při balení dárků trhají. Vánoční stromy už první den vypadají, že jsou přebrané. Koledy slyšíte na každém kroku a rve vám to uši.
Na silnicích nervozita, klaksony jsou v permanenci, protože všichni, co jedou okolo vás, jsou idioti. A je třeba je na to hlasitým zatroubením upozornit.
Ženské se trumfují, kolik druhů vánočního cukroví upekly a ty, které zaostávají o jeden, dva druhy (rozuměj, zatím zvládly jen dvanáct druhů místo čtrnácti nebo patnácti), propadají frustraci a šikanují rodinu. Ta je povinna z nich sejmout břímě běžných povinností, aby supermatky mohly vyrovnat skóre s úspěšnějšími kuchtinkami.
A pak se zatouláte na pozitivně naladěné webové stránky, kde bezostyšně tvrdí, že Vánoce jsou těmi nejkrásnějšími svátky roku. Možná, když máte malé děti a podaří se vám dárky ukrýt tak, že je nevyčenichají ještě před Štědrým dnem.
Vánoce mi dávají čím dál menší smysl. Rozumím jim čím dál méně a všudypřítomné, vlezlé a drzé, upištěné reklamy přímo bytostně nesnáším.
Nerozumím tomu, proč je právě v tuto dobu všude tolik nervozity, stresu a nevraživosti. Přitom původní myšlenka pohanských Vánoc byla ušlechtilá – zklidnit se s koncem roku, připravit se na ten nový, vydechnout, být s těmi, které máme rádi, obdarovat je maličkostmi… jenže zašlá krása lidových skanzenů je nenávratně pryč a zůstala jen nostalgie…
zdroj foto: pixabay.com
| Tweet |
