Víte, že právě teď….
ryksa
7. 5. 2007
Víte, že právě teď nemůže sedět ve školních lavicích víc než 120 milionů dětí školního věku?
A víte, že 190 korun zajistí tužky a sešity pro 63 dětí?
A tušíte alespoň, že pro nějaké dítě, kdesi v dálce znamená to, že může chodit do školy, mnohem víc?
Místo dřiny někde na rodinném políčku je mezi dětmi a může si hrát! Nemusí čekat, jestli dnes dostane najíst, ví že nebude mít hlad!
Ví, že když onemocní, postará se o něj lékař!
Dostane školní uniformu, která jasně hlásá do světa: já chodím do školy!
Společně s ní dostane i šanci na to, aby se jeho sny a touhy mohly jednou naplnit.
Ale jak se vlastně dostane dítě do projektu, který mu tohle všechno může zajistit?
Děti vybírají místní sociální pracovníci, kteří dobře znají prostředí a jsou schopni, po domluvě s místní komunitou, vybrat děti, které tuto podporu skutečně potřebují.
Jediným kritériem je potřebnost dítěte a motivace. Věk, pohlaví, náboženské vyznání ani jiné okolnosti nesmí ovlivnit šanci na výběr.
A co kontrola?
Na začátku každého trimestru navštěvují koordinátoři jednotlivé školy, kde platí školné, kontrolují školní docházku „adoptovaných dětí“ a studentů a společně se sociálními pracovníky distribuují uniformy, sešity, a další školní pomůcky.
Velký důraz je kladen i na průběžné kontroly zdravotního stavu dětí, nemocné děti chodí na kontroly společně se sociálními pracovníky, v nutných případech asistují u lékaře i koordinátoři.
Každý rok se všem „adoptovaným“ dětem nakoupí přímo na místě potřebné věci z fondu dárků.
V loňském roce byly rozdávány moskytiéry, v letošním byly nakoupeny deky.
Přesvědčilo vás to, že peníze, které jste poslali, opravdu trefí tam, kam mají?
A ještě…
Už v roce 2004 byl zahájen na několika středních školách zemědělský projekt s cílem umožnit studentům finanční příjem na nákup dalšího vybavení do škol. Děti si pod odborným dohledem sociálního pracovníka samy pěstují kukuřici, rajčata, fazole, zelí a zisk je potom rozdělen mezi ně. Kromě toho, že se děti naučí hospodařit s penězi, získají také nové znalosti o pěstování zemědělských plodin a v neposlední řadě se v nich posiluje pozitivní přístup k týmové práci.
Projekty by měly do budoucna běžet na základě samofinancování a tudíž by se mohly zapojit i rodiny studentů.
Nepřipomíná vám to něco? …dej někomu rybu a nasytíš ho na jeden den, ale nauč ho lovit a…
7. 5. 2007
Víte, že právě teď nemůže sedět ve školních lavicích víc než 120 milionů dětí školního věku? A víte, že 190 korun zajistí tužky a sešity pro 63 dětí?
A tušíte alespoň, že pro nějaké dítě, kdesi v dálce znamená to, že může chodit do školy, mnohem víc?
Místo dřiny někde na rodinném políčku je mezi dětmi a může si hrát! Nemusí čekat, jestli dnes dostane najíst, ví že nebude mít hlad!
Ví, že když onemocní, postará se o něj lékař!
Dostane školní uniformu, která jasně hlásá do světa: já chodím do školy!
Společně s ní dostane i šanci na to, aby se jeho sny a touhy mohly jednou naplnit.
Ale jak se vlastně dostane dítě do projektu, který mu tohle všechno může zajistit?
Děti vybírají místní sociální pracovníci, kteří dobře znají prostředí a jsou schopni, po domluvě s místní komunitou, vybrat děti, které tuto podporu skutečně potřebují.
Jediným kritériem je potřebnost dítěte a motivace. Věk, pohlaví, náboženské vyznání ani jiné okolnosti nesmí ovlivnit šanci na výběr.
A co kontrola?
Na začátku každého trimestru navštěvují koordinátoři jednotlivé školy, kde platí školné, kontrolují školní docházku „adoptovaných dětí“ a studentů a společně se sociálními pracovníky distribuují uniformy, sešity, a další školní pomůcky.
Velký důraz je kladen i na průběžné kontroly zdravotního stavu dětí, nemocné děti chodí na kontroly společně se sociálními pracovníky, v nutných případech asistují u lékaře i koordinátoři.
Každý rok se všem „adoptovaným“ dětem nakoupí přímo na místě potřebné věci z fondu dárků.
V loňském roce byly rozdávány moskytiéry, v letošním byly nakoupeny deky.
Přesvědčilo vás to, že peníze, které jste poslali, opravdu trefí tam, kam mají?
A ještě…
Už v roce 2004 byl zahájen na několika středních školách zemědělský projekt s cílem umožnit studentům finanční příjem na nákup dalšího vybavení do škol. Děti si pod odborným dohledem sociálního pracovníka samy pěstují kukuřici, rajčata, fazole, zelí a zisk je potom rozdělen mezi ně. Kromě toho, že se děti naučí hospodařit s penězi, získají také nové znalosti o pěstování zemědělských plodin a v neposlední řadě se v nich posiluje pozitivní přístup k týmové práci.
Projekty by měly do budoucna běžet na základě samofinancování a tudíž by se mohly zapojit i rodiny studentů.
Nepřipomíná vám to něco? …dej někomu rybu a nasytíš ho na jeden den, ale nauč ho lovit a…
| Tweet |
