Miluje vás – nebo vás jen využívá?
Jana
11. 8. 2022
Ze začátku si ničeho nevšimnete: zaplatíte za něj útratu v restauraci, protože si zapomněl doma peníze i platební kartu. Týden se s ním nevidíte, protože nemá čas, ale najednou ho máte u sebe doma v posteli (bez sexu se obejít nedokáže).
Zajímá se až příliš dopodrobna o vašeho šéfa – ne, nežárlí, ale vaše firma by mohla být pro jeho podnikání perspektivním odbytištěm jeho výrobků. V sobotu na vás nikdy nemá čas, zato v neděli, kdy chodíte na oběd k rodičům, se skoro pravidelně náhodou zastaví a milerád vás k nim doprovodí – a zůstane samozřejmě u nich i na oběd, na kávičku a dezert.
Připomíná vám to něco? Jen málokterá žena, která má podobně založeného partnera, si něco podobného dokáže byť jen v skrytu duše přiznat. Přiznat si, že jsme šlápli při výběru partnera totálně vedle, že jsme se místo partnerkou, milenkou či manželkou staly v první řadě sponzorkou, obchodní partnerkou, zprostředkovatelkou, dohazovačkou či čímkoli jiným, je tak ponižující, že si to v pudu sebezáchovy nedokážeme přiznat.
Ty odvážnější z nás to možná tuší, ale nechtějí to řešit. No a co, všude je něco, nebije mne, má rád moje děti, rozumíme si, sex je fajn, a takovýto moderní, volný vztah je přeci v pořádku, no ne?
Volný, konvencemi nesvázaný vztah je jistě v pořádku, nakonec, žijeme v 21 .století, ovšem pokud výhody (je to hrozné slovo, ale ne vždy pojí dvojici jen láska, často jsou to výhody, peníze, společné podnikání) převažují a pokud jsou především jen jednostranně poskytovány, je to malá (velká) tragédie.
Býváte často unavená, plačtivá, nemáte na nic náladu? Bývá vám smutno nebo jste naopak výbušná a vzteklá, ačkoli jste taková dřív nebývala? Nevymlouvejte se na špatné počasí nebo nepříjemného šéfa – zkuste se zamyslet nad tím, jestli do vztahu nedáváte víc než ten druhý. Dávat víc neznamená jen vařit, věnovat někomu volný čas, peníze, nápady, energii – dávat víc v sobě nese větší míru naděje, závislosti, očekávání. A tak milujeme, čekáme, přerývaně dýcháme a čekáme, kdy konečně ten náš ocení, že jsme mu obětovaly dobře placenou práci, že jsme se kvůli němu rozešly s fajn kamarádkou, že naše oblíbená kočka musela z našeho bytu, protože mu vadilo, že sedí v křesle… že chceme dítě, ale on se k tomu pořád nemá, že čekáme, kdy ON udělá něco, čím nás potěší a překvapí a ne pouze to, co se od něj očekává.
A co když jsme v sebezpytování tak daleko, že si řekneme: jo, je to tak, využívá mě… jak se k tomu postavit? Když to víte (lepší by bylo napsat, když si to myslíte nebo když to tak cítíte, protože je to velmi subjektivní), tak máte ještě pořád na vybranou: buď v tom zůstat, smířit se s danou situací a doufat, že toho jednou nebudete hořce litovat, nebo si uvědomit, jaká je vaše hodnota, a ze vztahu odejít. Obojí je velmi těžké.
11. 8. 2022
Ze začátku si ničeho nevšimnete: zaplatíte za něj útratu v restauraci, protože si zapomněl doma peníze i platební kartu. Týden se s ním nevidíte, protože nemá čas, ale najednou ho máte u sebe doma v posteli (bez sexu se obejít nedokáže). Zajímá se až příliš dopodrobna o vašeho šéfa – ne, nežárlí, ale vaše firma by mohla být pro jeho podnikání perspektivním odbytištěm jeho výrobků. V sobotu na vás nikdy nemá čas, zato v neděli, kdy chodíte na oběd k rodičům, se skoro pravidelně náhodou zastaví a milerád vás k nim doprovodí – a zůstane samozřejmě u nich i na oběd, na kávičku a dezert.
Připomíná vám to něco? Jen málokterá žena, která má podobně založeného partnera, si něco podobného dokáže byť jen v skrytu duše přiznat. Přiznat si, že jsme šlápli při výběru partnera totálně vedle, že jsme se místo partnerkou, milenkou či manželkou staly v první řadě sponzorkou, obchodní partnerkou, zprostředkovatelkou, dohazovačkou či čímkoli jiným, je tak ponižující, že si to v pudu sebezáchovy nedokážeme přiznat.
Ty odvážnější z nás to možná tuší, ale nechtějí to řešit. No a co, všude je něco, nebije mne, má rád moje děti, rozumíme si, sex je fajn, a takovýto moderní, volný vztah je přeci v pořádku, no ne?
Volný, konvencemi nesvázaný vztah je jistě v pořádku, nakonec, žijeme v 21 .století, ovšem pokud výhody (je to hrozné slovo, ale ne vždy pojí dvojici jen láska, často jsou to výhody, peníze, společné podnikání) převažují a pokud jsou především jen jednostranně poskytovány, je to malá (velká) tragédie.
Býváte často unavená, plačtivá, nemáte na nic náladu? Bývá vám smutno nebo jste naopak výbušná a vzteklá, ačkoli jste taková dřív nebývala? Nevymlouvejte se na špatné počasí nebo nepříjemného šéfa – zkuste se zamyslet nad tím, jestli do vztahu nedáváte víc než ten druhý. Dávat víc neznamená jen vařit, věnovat někomu volný čas, peníze, nápady, energii – dávat víc v sobě nese větší míru naděje, závislosti, očekávání. A tak milujeme, čekáme, přerývaně dýcháme a čekáme, kdy konečně ten náš ocení, že jsme mu obětovaly dobře placenou práci, že jsme se kvůli němu rozešly s fajn kamarádkou, že naše oblíbená kočka musela z našeho bytu, protože mu vadilo, že sedí v křesle… že chceme dítě, ale on se k tomu pořád nemá, že čekáme, kdy ON udělá něco, čím nás potěší a překvapí a ne pouze to, co se od něj očekává.
A co když jsme v sebezpytování tak daleko, že si řekneme: jo, je to tak, využívá mě… jak se k tomu postavit? Když to víte (lepší by bylo napsat, když si to myslíte nebo když to tak cítíte, protože je to velmi subjektivní), tak máte ještě pořád na vybranou: buď v tom zůstat, smířit se s danou situací a doufat, že toho jednou nebudete hořce litovat, nebo si uvědomit, jaká je vaše hodnota, a ze vztahu odejít. Obojí je velmi těžké.
| Tweet |
