Ženské přátelství
Anonym
6. 8. 2019
Je mi líto, pokud zase rozčeřím vaši poklidnou hladinu, ale nechápu příliš podstatu ženského přátelství, lze-li vůbec o něčem takovém hovořit.
Jeden příklad za všechny: moje bývalá žena mívala období, kdy byla obklopena houfem kamarádek. Z nich se obvykle rekrutovala jedna takzvaná nejlepší.
Trávily spolu volný čas, chodily na kafíčko. Hodiny bloumaly po městě, sedávaly v kavárně, chodily po obchodech, utrácely. Ve všem si dokonale rozuměly a shodly se zejména v pohledu na nedokonalé muže.
Když už se zdálo, že jejich přátelství graduje a lepší být nemůže, přišel konec. Poznal jsem to dle toho, že žena najednou nemluvila o kamarádce v superlativech, ale nemohla jí přijít na jméno. Když jsem se dotazoval na reálný důvod takovéto změny a obratu v chování, bylo mi řečeno, že Alenka, Hanka, Pavlínka nebo jakákoli jiná kamarádka se „najednou šíleně změnila a je úplně jiná než dřív“.
To jsem právě nikdy nepochopil. Ale zdálo se mi, že má žena také ne. Pořád opakovala, že si není ničeho vědoma, že kamarádce najednou něco „přelítlo přes nos“ a že se „nafoukla“, přestala mé ženě volat, přestaly se stýkat a byl konec.
V práci, kde jsem měl také pár kolegyň, s nimiž jsem byl v důvěrnějším kontaktu v tom smyslu, že se mi sem tam s něčím svěřily, jsem vypozoroval cosi podobného: velké přátelství mezi dvěma ženami a pak velké nepřátelství.
Zajímavé je, že jsem v době, kdy byly dvě tyto ženy nerozlučné kamarádky, takřka nepochyboval o tom, že to obě dvě, a je jedno, zda se jednalo o kolegyně nebo v tom vztahu figurovala i má žena, myslí vážně. Nechápal jsem ovšem, že se jedna druhé svěří s naprostými intimitami a že jsou k sobě tak otevřené. Přeci musí obě dvě tušit, že je to chození po obchodech jednou přestane bavit a rozejdou se ve zlém.
Nemyslím si, že v tom hrál roli nějaký muž nebo rivalka, která by je rozdělila. Spíše mi připadá, jako kdyby na začátku byla jistá nenasycenost, zvědavost, okouzlení z objevování světa druhé ženy.
Přerůstá to v nadšení, kdy obě shledávají a nalézají shodné rysy a to je drží při sobě, a to hodně silně. Spojenectví a spiklenectví. Pak to nějaký čas funguje setrvačností, a protože mezitím dojde do jisté míry k ponorkové nemoci(nezapomínejme, že spolu chodí do fitka, na výlety, na kávu a hlavně na nákupy, píší si sms a telefonují si, jsou tedy hodně spolu), stačí málo a jakmile je pomyslný roztok dokonale nasycen, je konec.
Potřebují nové obohacení, hledají svou novou identitu, chtějí si potvrdit, že se ztotožnily s nějakou jinou, z jejich pohledu samozřejmě báječnou ženou, a tak vzniká nové přátelství.
Proto si myslím, že žádné přátelství dvou žen nevydrží věčně. Slovem věčně míním přirozený stav věci, tedy roky, či spíše si troufám říci desítky let. A pod pojmem přátelství si vybavuji právě onen intenzivní druh prožitku, popsaný o několik řádků výše. Tedy nikoli nahodilé setkání či sraz po letech.
Co vás žene k tomu, že hledáte nové kamarádky, nedáte na ně dopustit a pak je zatratíte? Rád bych tomu rozuměl a ověřil si, zda je moje výše popsaná domněnka alespoň částečně akceptovatelná.
Zdroj foto: pixabay.com
6. 8. 2019
Je mi líto, pokud zase rozčeřím vaši poklidnou hladinu, ale nechápu příliš podstatu ženského přátelství, lze-li vůbec o něčem takovém hovořit.Jeden příklad za všechny: moje bývalá žena mívala období, kdy byla obklopena houfem kamarádek. Z nich se obvykle rekrutovala jedna takzvaná nejlepší.
Trávily spolu volný čas, chodily na kafíčko. Hodiny bloumaly po městě, sedávaly v kavárně, chodily po obchodech, utrácely. Ve všem si dokonale rozuměly a shodly se zejména v pohledu na nedokonalé muže.
Když už se zdálo, že jejich přátelství graduje a lepší být nemůže, přišel konec. Poznal jsem to dle toho, že žena najednou nemluvila o kamarádce v superlativech, ale nemohla jí přijít na jméno. Když jsem se dotazoval na reálný důvod takovéto změny a obratu v chování, bylo mi řečeno, že Alenka, Hanka, Pavlínka nebo jakákoli jiná kamarádka se „najednou šíleně změnila a je úplně jiná než dřív“.
To jsem právě nikdy nepochopil. Ale zdálo se mi, že má žena také ne. Pořád opakovala, že si není ničeho vědoma, že kamarádce najednou něco „přelítlo přes nos“ a že se „nafoukla“, přestala mé ženě volat, přestaly se stýkat a byl konec.
V práci, kde jsem měl také pár kolegyň, s nimiž jsem byl v důvěrnějším kontaktu v tom smyslu, že se mi sem tam s něčím svěřily, jsem vypozoroval cosi podobného: velké přátelství mezi dvěma ženami a pak velké nepřátelství.
Zajímavé je, že jsem v době, kdy byly dvě tyto ženy nerozlučné kamarádky, takřka nepochyboval o tom, že to obě dvě, a je jedno, zda se jednalo o kolegyně nebo v tom vztahu figurovala i má žena, myslí vážně. Nechápal jsem ovšem, že se jedna druhé svěří s naprostými intimitami a že jsou k sobě tak otevřené. Přeci musí obě dvě tušit, že je to chození po obchodech jednou přestane bavit a rozejdou se ve zlém.
Nemyslím si, že v tom hrál roli nějaký muž nebo rivalka, která by je rozdělila. Spíše mi připadá, jako kdyby na začátku byla jistá nenasycenost, zvědavost, okouzlení z objevování světa druhé ženy.
Přerůstá to v nadšení, kdy obě shledávají a nalézají shodné rysy a to je drží při sobě, a to hodně silně. Spojenectví a spiklenectví. Pak to nějaký čas funguje setrvačností, a protože mezitím dojde do jisté míry k ponorkové nemoci(nezapomínejme, že spolu chodí do fitka, na výlety, na kávu a hlavně na nákupy, píší si sms a telefonují si, jsou tedy hodně spolu), stačí málo a jakmile je pomyslný roztok dokonale nasycen, je konec.
Potřebují nové obohacení, hledají svou novou identitu, chtějí si potvrdit, že se ztotožnily s nějakou jinou, z jejich pohledu samozřejmě báječnou ženou, a tak vzniká nové přátelství.
Proto si myslím, že žádné přátelství dvou žen nevydrží věčně. Slovem věčně míním přirozený stav věci, tedy roky, či spíše si troufám říci desítky let. A pod pojmem přátelství si vybavuji právě onen intenzivní druh prožitku, popsaný o několik řádků výše. Tedy nikoli nahodilé setkání či sraz po letech.
Co vás žene k tomu, že hledáte nové kamarádky, nedáte na ně dopustit a pak je zatratíte? Rád bych tomu rozuměl a ověřil si, zda je moje výše popsaná domněnka alespoň částečně akceptovatelná.
Zdroj foto: pixabay.com
| Tweet |
