Nemohu si zvyknout na mámina přítele!
Fabiola
8. 2. 2010
Dobrý den, byla jsem na Vašem blogu (poradna pro dívky) a chtěla jsem se zeptat, protože si s tím nevím už rady.
Moje máma (34) se rozvedla se svým přítelem, je to 14 dní. A před 7 dny mi představila nového přítele, je mu 50, je ženatý, plešatý a není rozvedený. Mně se nelíbí, ignoruju ho, pozdravím, odpovím mu stručně, ale víc nic.
Mluvila jsem o něm s mámou a ta mi řekla, že s ním bude, že ho opouštět kvůli mně nebude. Já vím, že má právo mít přítele, ale tím že ted tráví hodně času s ním, tak se mi zdá, že se od sebe s mámou oddalujeme: jsem naštvaná, nebavím se s ní, já si ani nemám o čem s nima povídat.
Potom jsem s ní o něm opět mluvila a řekla mi, že dělám věci na just a že mi už nic říkat nebude. Mně to vadí, když jsme například jeli do Prahy a já tam byla celej den zticha. Pokaždý, když jsme byli v krámě, tak si stoupli a začali si potichu povídat, moje povaha je zvědavá, a tak jsem se mámy zeptala a ta mi řekla, že to dělá kvůli mně a že by neřekl něco špatnýho, ale mně to vadí, ale to když se drželi spolu za ruce, v autě se „ošahávali“ nebo mojí mámě sahal na zadek na lyžování, tak to mu nevadilo:-(:-((.
Když jsme přijeli domů, cca ve 21,30, tak máma mi oznámila, že jedou spolu na kafe, řekla že bude do 24,00 doma, ale přijela až ve 1,30. Nevím, co tam spolu dělali, ale vadilo mi to. Dneska mámě zvonil mobil a šla se psem ven, ptala jsem se jí, proč tak najednou vystřelila, když spala a pes ven nepotřeboval.
Řekla, že si jde ven volat s jejím novým přítelem. Když přišla, pochopitelně jsem se zeptala, co říkala a ona mi řekla, že když se s nimi nebavím, tak že mi nic říkat nebude. Mluvili jsme spolu opět s mámou a ta mi řekla, že to nenechá zajít tak daleko, aby jsme se vydírali. Protože mě napadlo, že bych se odstěhovala ke svýmu tátovi.
Řekla, že se vydírat nenechá a že jsem pro ni prvořadá, ale že ho kvůli mě opouštět nebude…
Dneska jsem jí musela slíbit, že se s ním budu bavit a že budu k němu slušná. Ale ve skrytu duše tam mám napsáno velký NE! Mámě kupuje pořád dárky, voňavky apod. Mě se ani nezeptal, jestli chci žvýkačku, tak ani za tu mu nestojím, máma říká, že je ochotnej a chápající, ale mě to tak nepřijde, vím, že to chce čas, ale…
Říkala, že když se moje chování k němu nezlepší, tak že udělá radikální postoj, neřekla jakej ale, bojím se, ale bavit se s ním taky nechci. Dneska jsem do 5 ráno brečela, máma mi potom ráno řekla, že si za to můžu sama. Nevím, jak dál. A tak Vám píšu a doufám, že mi dáte jakoukoliv odpověď Děkuji. :-(
Milá neznámá,
První slovo, které mne napadlo, když jsem četla tvůj příspěvek, je důvěra. Bez důvěry nemůže žádný vztah dobře fungovat. Druhé zlaté pravidlo je umět spolu navzájem hovořit o tom, co nás trápí. Jakmile se to zadrhne, bývá náprava komplikovanější.
Nepíšeš nic o tom, jaký byl tvůj vztah k příteli, s nímž se tvoje maminka rozvedla. Vypadá to, že byl buď neutrální nebo dobrý.
Asi bude chvíli trvat, než si na nového partnera tvé matky zvykneš. Neodhadnu, jak dlouho to může být. Tři, čtyři měsíce? Za tu dobu se ale může stát spousta věcí. Někdy stačí maličkost a najednou toho druhého vidíme v jiném světle. Třeba už zítra pochopíš, že tvé obavy, nedůvěra a rozčarování bylo bezdůvodné. Současně ale nechci hodnotit některá fakta, která popisuješ. Například to, že přítel je ženatý. Někdy jsou manželé manželi jen formálně, jsou v rozvodovém řízení a hledají si nového partnera. Nevím, zda je to tento případ, proto to nechci dále domýšlet.
Připadá mi, že se o svou mamku bojíš a když jsi psala, že se vrátila domů později, než jsi čekala a než ti maminka slíbila, tak mě napadlo, že jste si prohodily role. Že ty jsi ta zodpovědná, která je doma a čeká – jako kdybys byla ty její rodič a ona tvé dítě! Jenže je to naopak. Předpokládám, že si můžete zavolat na mobil, kdybys třeba měla strach nebo pociťovala stísněnost, takže v tom to asi nebude. Možná sis o matku dělala starosti. Ukázalo se, že nakonec byly zbytečné, nicméně to může vaši současnou rodinnou situaci zkomplikovat.
Mluvte spolu, mluvte spolu o všem. Pak budete schopné si navzájem říci bez hořkosti a komplikací i to, co je pro vás nyní hodně obtížné. Tvoje maminka si našla nového přítele. Zkus ho nehodnotit, i když si umím představit, že je to těžké.
A taky si zkus představit, že tak jako ty vlastně moc nevíš o mámině příteli, zrovna tak on neví nic o tobě. Jen to, co mu o tobě řekla tvoje maminka. Nejspíš neví, jak se k Tobě chovat. Možná by byl nerad, aby to vypadalo, že si Tě chce získat, proto ti nekupuje dárečky. Líbilo by se Ti to, kdyby Ti pokaždé něco hezkého donesl? Nebo by Ti to připadalo nepřirozené? Na to si musíš odpovědět sama.
Pro Tvou mámu to také rozhodně není jednoduché: svou dceru miluje a má přítele. S mámou se znáte dlouho, a ona je také jediným pojítkem mezi Tebou a mužem, který vstoupil do jejího a potažmo i Tvého života.
Přeji Ti, abys to zvládla co nejlépe. Pokud bys měla pocit, že je Ti hodně smutno a že se Ti máma nebezpečně vzdaluje nebo se vztah mezi vámi vyostřuje, zkus kontaktovat psychologa v místě Tvého bydliště, který si na Tebe udělá více času. Na druhou stranu si neodpustím jednu poznámku: jinak bys hodnotila mámina (stejného přítele), kdyby ti bylo 5 let, jinak nyní, a jinak, až bys měla sama rodinu… Je to naprosto přirozené, okolnosti nám připadají odlišné podle toho, kolik máme životních zkušeností.
8. 2. 2010
Dobrý den, byla jsem na Vašem blogu (poradna pro dívky) a chtěla jsem se zeptat, protože si s tím nevím už rady. Moje máma (34) se rozvedla se svým přítelem, je to 14 dní. A před 7 dny mi představila nového přítele, je mu 50, je ženatý, plešatý a není rozvedený. Mně se nelíbí, ignoruju ho, pozdravím, odpovím mu stručně, ale víc nic.
Mluvila jsem o něm s mámou a ta mi řekla, že s ním bude, že ho opouštět kvůli mně nebude. Já vím, že má právo mít přítele, ale tím že ted tráví hodně času s ním, tak se mi zdá, že se od sebe s mámou oddalujeme: jsem naštvaná, nebavím se s ní, já si ani nemám o čem s nima povídat.
Potom jsem s ní o něm opět mluvila a řekla mi, že dělám věci na just a že mi už nic říkat nebude. Mně to vadí, když jsme například jeli do Prahy a já tam byla celej den zticha. Pokaždý, když jsme byli v krámě, tak si stoupli a začali si potichu povídat, moje povaha je zvědavá, a tak jsem se mámy zeptala a ta mi řekla, že to dělá kvůli mně a že by neřekl něco špatnýho, ale mně to vadí, ale to když se drželi spolu za ruce, v autě se „ošahávali“ nebo mojí mámě sahal na zadek na lyžování, tak to mu nevadilo:-(:-((.
Když jsme přijeli domů, cca ve 21,30, tak máma mi oznámila, že jedou spolu na kafe, řekla že bude do 24,00 doma, ale přijela až ve 1,30. Nevím, co tam spolu dělali, ale vadilo mi to. Dneska mámě zvonil mobil a šla se psem ven, ptala jsem se jí, proč tak najednou vystřelila, když spala a pes ven nepotřeboval.
Řekla, že si jde ven volat s jejím novým přítelem. Když přišla, pochopitelně jsem se zeptala, co říkala a ona mi řekla, že když se s nimi nebavím, tak že mi nic říkat nebude. Mluvili jsme spolu opět s mámou a ta mi řekla, že to nenechá zajít tak daleko, aby jsme se vydírali. Protože mě napadlo, že bych se odstěhovala ke svýmu tátovi.
Řekla, že se vydírat nenechá a že jsem pro ni prvořadá, ale že ho kvůli mě opouštět nebude…
Dneska jsem jí musela slíbit, že se s ním budu bavit a že budu k němu slušná. Ale ve skrytu duše tam mám napsáno velký NE! Mámě kupuje pořád dárky, voňavky apod. Mě se ani nezeptal, jestli chci žvýkačku, tak ani za tu mu nestojím, máma říká, že je ochotnej a chápající, ale mě to tak nepřijde, vím, že to chce čas, ale…
Říkala, že když se moje chování k němu nezlepší, tak že udělá radikální postoj, neřekla jakej ale, bojím se, ale bavit se s ním taky nechci. Dneska jsem do 5 ráno brečela, máma mi potom ráno řekla, že si za to můžu sama. Nevím, jak dál. A tak Vám píšu a doufám, že mi dáte jakoukoliv odpověď Děkuji. :-(
Milá neznámá,
První slovo, které mne napadlo, když jsem četla tvůj příspěvek, je důvěra. Bez důvěry nemůže žádný vztah dobře fungovat. Druhé zlaté pravidlo je umět spolu navzájem hovořit o tom, co nás trápí. Jakmile se to zadrhne, bývá náprava komplikovanější.
Nepíšeš nic o tom, jaký byl tvůj vztah k příteli, s nímž se tvoje maminka rozvedla. Vypadá to, že byl buď neutrální nebo dobrý.
Asi bude chvíli trvat, než si na nového partnera tvé matky zvykneš. Neodhadnu, jak dlouho to může být. Tři, čtyři měsíce? Za tu dobu se ale může stát spousta věcí. Někdy stačí maličkost a najednou toho druhého vidíme v jiném světle. Třeba už zítra pochopíš, že tvé obavy, nedůvěra a rozčarování bylo bezdůvodné. Současně ale nechci hodnotit některá fakta, která popisuješ. Například to, že přítel je ženatý. Někdy jsou manželé manželi jen formálně, jsou v rozvodovém řízení a hledají si nového partnera. Nevím, zda je to tento případ, proto to nechci dále domýšlet.
Připadá mi, že se o svou mamku bojíš a když jsi psala, že se vrátila domů později, než jsi čekala a než ti maminka slíbila, tak mě napadlo, že jste si prohodily role. Že ty jsi ta zodpovědná, která je doma a čeká – jako kdybys byla ty její rodič a ona tvé dítě! Jenže je to naopak. Předpokládám, že si můžete zavolat na mobil, kdybys třeba měla strach nebo pociťovala stísněnost, takže v tom to asi nebude. Možná sis o matku dělala starosti. Ukázalo se, že nakonec byly zbytečné, nicméně to může vaši současnou rodinnou situaci zkomplikovat.
Mluvte spolu, mluvte spolu o všem. Pak budete schopné si navzájem říci bez hořkosti a komplikací i to, co je pro vás nyní hodně obtížné. Tvoje maminka si našla nového přítele. Zkus ho nehodnotit, i když si umím představit, že je to těžké.
A taky si zkus představit, že tak jako ty vlastně moc nevíš o mámině příteli, zrovna tak on neví nic o tobě. Jen to, co mu o tobě řekla tvoje maminka. Nejspíš neví, jak se k Tobě chovat. Možná by byl nerad, aby to vypadalo, že si Tě chce získat, proto ti nekupuje dárečky. Líbilo by se Ti to, kdyby Ti pokaždé něco hezkého donesl? Nebo by Ti to připadalo nepřirozené? Na to si musíš odpovědět sama.
Pro Tvou mámu to také rozhodně není jednoduché: svou dceru miluje a má přítele. S mámou se znáte dlouho, a ona je také jediným pojítkem mezi Tebou a mužem, který vstoupil do jejího a potažmo i Tvého života.
Přeji Ti, abys to zvládla co nejlépe. Pokud bys měla pocit, že je Ti hodně smutno a že se Ti máma nebezpečně vzdaluje nebo se vztah mezi vámi vyostřuje, zkus kontaktovat psychologa v místě Tvého bydliště, který si na Tebe udělá více času. Na druhou stranu si neodpustím jednu poznámku: jinak bys hodnotila mámina (stejného přítele), kdyby ti bylo 5 let, jinak nyní, a jinak, až bys měla sama rodinu… Je to naprosto přirozené, okolnosti nám připadají odlišné podle toho, kolik máme životních zkušeností.
| Tweet |
