Štědrý den

Dárky už jsou skoro zabalené (zbývá dokončit pár maličkostí), bramborový salát je uložený v lednici a zabalený tak, aby se k němu žádný dobyvatel s lžící v ruce předčasně nedostal. Manžel obalil kapra, stromek je nazdobený od včerejška. Myslím, že už nikdy v životě tak krásný mít nebudeme! Svou anabázi s jeho nákupem jsem popisovala – je nádherný, souměrný, ale zase ne tak docela (dokonalost mě nudí), košatý, a hlavně voňavý. Mluvím samozřejmě stále o stromečku :-)

Nechápu, že ten rok vždycky tak rychle uletí. Jakje to možné? Připadá mi, že nedávno jsme se chodili koupat na jabloneckou přehradu a najednou máme na zahradě kupu sněhu, kterou jsme v minulých dnech museli průběžně odhazovat. Sníh sice odtává, ale protože bydlíme na kraji města, a přesto blízko centru, kde je minimální provoz, tak se pořád drží na silnicích a zdobí i stromy.
Z vánoc mívám v posledních letech rozpolcené pocity. Jsou něčím výjimečné nebo nejsou?

Zažila jsem je jako dítě, jako máma dítěte, nyní jako máma dospělého dítěte. Snažím se, aby každé byly fajn, dodržuji naše rodinné tradice, ale také vím, že žádné se nebudou opakovat, nikdy žádné vánoce nebudou úplně stejné. Kvůli dárkům, kvůli počasí, kvůli našemu vnitřnímu rozpoložení. Ani salát nikdy neudělám chuťově identický s tím, který si vloni rodina tak pochvalovala. O cukroví nemluvě :-)

Na vánocích mě nejvíc baví to, že nás pomyslně spojí. Já vím, ono to má podobu jistého šílenství, ale je to docela příjemné – jsme na jedné vlně. Každý je vnímáme jinak, díváme se na jiné pohádky, dodržujeme odlišné zvyklosti, ale, když si odmyslím masakry v obchodních domech, přecpaná parkoviště a nervozitu, která bohužel svým způsobem k těmto dnům svým způsobem patřří, tak je fajn, že tohle máme společné. Zdobíme stromky a obalujeme kapra nebo řízek bez ohledu na to, komu fandíme ve volbách, kam jezdíme v létě na dovolenou nebo kolik je nám let a kolik a jak jsme vychovali dětí.

Ovšem najdou se i mezi námi tací, co slaví vánoce jinak, odlišně, nebo je ignorují, a to z nejrůznějších důvodů. Někdo nemá čas, pracuje a žije třeba sám, říká si: kvůli sobě přeci nebudu vyšilovat a něco dělat, k čemu to je? Jiný se třeba ocitl v těžké životní situaci a zdobení vánočního stromku a modelování vanilkových rohlíčků je prostě nad jeho fyzické nebo psychické síly.

Ať je to jak chce, já se držím hesla, že je to stejně den jako každý jiný.Fanatičtí stoupenci vánoc mě nejspíše proklejí. Ale já vycházím z toho, že jsme i dnes stejní jako včera, naše povahy se nemění, jen kulisy jsou voňavější, barevnější, jídlo chutnější, kaloričtější, písničky v podobě koled melodičtější.

Takže je na vás, jestli vánoce pojmete jako jednu pompézní a grandiozní akci nebo je vnímáte skromně a s pokorou, s ohledem na vaši situaci.
Přeji vám, aby byly takové, jaké si nejen zasloužíte, ale jaké si přejete. A pokud se všechno nepovede, tak o nic nejde. Ono je sice hloupé dát si repete někdy v březnu, ale, na druhou stranu, upínat se ke Štědrému dni, jako kdyby to mělo být to nejkrásnější období v roce, a pak 364 dní mít morální kocovinu, že nejsou dárky, kapr a rozsvícený stromek, je obrovská chyba a nesmysl.

Mějte dnes krásný den, a ty další, co přijdou, ať jsou plně ve vaší režii – ať se vám vyhýbají nejrůznější nehody, nemilé příhody a komplikace.
Přeji krásné vánoce…