Jak jsem (ne)nakupovala o adventní sobotě
Venušanka
17. 12. 2012
V sobotu lilo i u nás v podhůří Jizerek, tak jsme se na sebe ráno s manželem tak významně zadívali a řekli si: ano, už se to nedá oddalovat, je na čase vypravit se do města nasát atmosféru vánoc.
To abychom si užili masakru v přetopených přeplněných obchodech a dárky si zasloužili. Původně jsme se těšili na adventní trhy v německém Zhořelci, ale pak jsme to zavrhli s tím, že cesta by byla prudná. A jelo se do centra města.
Podotýkám, že jsme zaparkovali vcelku pohodlně. Ovšem vystoupit, to nebylo jen tak. Otevřu dveře a hle – kaluž. Co, kaluž, malé moříčko! Zalitovala jsem, jak jsem se pošetile posmívala módě holinek. No nic, suchou nohou nepřejdu, to je jasné, ručkovat není po čem, gondoly tu nemají. Tak jsem přelezla z místa spolujezdce, a to velmi, velmi opatrně přes řadicí páku :-)))), a vyvlékla se z auta na druhé straně, kde byl menší ponor. Jo, dalo se…
A byli jsme za chvíli v centru.
Strom na náměstí zajíkavě blikal. Byla tma, poprchávalo. Připouštím, že jsme vyrazili z domova navečer. Trhovci už pakovali zboží do aut a používali dost neadventní výrazy. Tedy takové, které nevystihují plně poklidnou, až nebezpečně rozněžnělou a dojímavou atmosféru vánoc.
I já zaklela. Velmi jadrně, jak to umím, když mi na kočičí hlavě (dlažba, pokud někdo neví přesně) ujela noha. U toho jsem stihla upažit a naznačit cosi jako holubičku, když jsem druhou nohou ve výšce pasu vyrovnávala balanc. Pochopitelně, že podrážka dámské kozačky vypadá jinak než ryze mužská podešev, takže manžel nechápal, proč se takhle předvádím u stánku s občerstvením, když už stejně končí a nic nám k jídlu nedají :-))
Tento prostocvik, u nějž jsem pak ještě jednou vykvikla a podruhé vykřikla, jsem zopakovala ještě dvakrát.
Upozorňuji, že mi to klouzalo jak sviňa na rovině. Manželův návrh: Hele, pojď, sejdeme to DOLŮ (!!!!!) Pražskou ulicí do Fóra (nákupní centrum), velmi tvrdě narazil. Tak já si málem rozbiju dutinu ústní na rovině a mám jít jako dolů? A jak potom nahoru, co? Veto. A žádný debaty. Jako ve vládě. Tam se s tím taky neto, no, honem, jak se to říká, jo, už vím, nepářou :-D
Nepářili jsem se tedy ani my. Tedy nepárali jsme se s tím a do Fóra radši dojeli. Tam nás čekala okružka. Okružka znamená, že na parkovišti kroužíte, kroužíte a vyčkáváte, až nějaká rodinka s naducanýma taškama zaleze do auta, odjede a uvolní místo. Není nutné dodávat, že takhle chtivých čekatelů, co chtějí místečko pro auto, je povícero. Takže se krouží lehce hromadně.
Někteří u toho nedodržují pravidla, kudy jet, a ti, co je dodržují, advent neadvent, na ně troubí a tlučou se pěstí významně do čela. Inu, nervy na pochodu – však je předvánoční atmosféra, tak co čekat, že?
Vyšlo to asi na druhý pokus. Prokličkovali jsme obchodním centrem a zjistili, že buď všechno máme nebo to, co nemáme, nemáme proto, že to nepotřebujeme nebo nechceme. Takže z nákupu čehokoli sešlo.
Ale dobře jsme se u toho bavili, protože v několika obchodech jsme odolávali pokušení koupit velmi, velmi originální dárky. Ovšem, náš jemnocit nám nedovolil našim přátelům a blízkým provést něco takového, takže zůstane letos u tradičních konvencí.
Proběhli jsme to celé. Neztratili jsme se. Nebyli jsme okradeni. Nepřišli jsme o iluze, žádné jsme neměli. Měli jsme pohyb. Měli jsme pocit, že je to rok od roku horší. V obchodech s oblečením s odpuštěním hromada hadrů. Kdo to vyrábí, nevím. A kdo to kupuje, taky nevím. Záhady se dějí.
A já pak, jako rozumná ženská (a to já tedy v těchto případech skutečně jsem), jsem řekla: Hele, bodáme na to, to nemá význam, vánoce vypadají jinak.
Doma jsme si s úlevou vydechli a řekli si: tak, a už nás do města nikdo nedostane kvůli dárkům ani párem volů. Tohle ne, to není nic pro nás.
Jen doufám, že sníh i přes to oteplení se tu u nás udrží a domy a chalupy v našem okolí budou pořád vypadat jako pocukrované, stejně jako kaplička (tak říkáme kostelu U Obrázku), a my budeme courat po okolí minimálně do té doby, než přijde Ježíšek.
Jo a ještě maličkost: internetové obchody budiž pochváleny, bez nich bych letošní vánoce asi fakt „nedala“. Je pravda, že některé dárky mám už od podzimu a nebudu takticky prozrazovat jaké, ale ty jsem tedy koupila v obchodech kamenných a měla jsem z nich obrovskou radost a vím, že potěší.
Drobnosti od srdce, vtipné maličkosti, co rozesmějí. Ale hrotit to na poslední chvíli, to není můj styl. Nikdo z těch, co nakupoval, mi nepřipadal spokojený a nikdo se neusmíval.
Takže mám pro letošní rok naděleno, pokud jde o pravé nefalšované předvánoční nákupy, a jsem ráda, že můžu říct: jo, byla jsem u toho (a vzápětí dodat – nikdy více, a jestli přeci jenom ano, tak až za rok!!).
Vánoční strom od Vera Kratochvil
17. 12. 2012
V sobotu lilo i u nás v podhůří Jizerek, tak jsme se na sebe ráno s manželem tak významně zadívali a řekli si: ano, už se to nedá oddalovat, je na čase vypravit se do města nasát atmosféru vánoc. To abychom si užili masakru v přetopených přeplněných obchodech a dárky si zasloužili. Původně jsme se těšili na adventní trhy v německém Zhořelci, ale pak jsme to zavrhli s tím, že cesta by byla prudná. A jelo se do centra města.
Podotýkám, že jsme zaparkovali vcelku pohodlně. Ovšem vystoupit, to nebylo jen tak. Otevřu dveře a hle – kaluž. Co, kaluž, malé moříčko! Zalitovala jsem, jak jsem se pošetile posmívala módě holinek. No nic, suchou nohou nepřejdu, to je jasné, ručkovat není po čem, gondoly tu nemají. Tak jsem přelezla z místa spolujezdce, a to velmi, velmi opatrně přes řadicí páku :-)))), a vyvlékla se z auta na druhé straně, kde byl menší ponor. Jo, dalo se…
A byli jsme za chvíli v centru.
Strom na náměstí zajíkavě blikal. Byla tma, poprchávalo. Připouštím, že jsme vyrazili z domova navečer. Trhovci už pakovali zboží do aut a používali dost neadventní výrazy. Tedy takové, které nevystihují plně poklidnou, až nebezpečně rozněžnělou a dojímavou atmosféru vánoc.
I já zaklela. Velmi jadrně, jak to umím, když mi na kočičí hlavě (dlažba, pokud někdo neví přesně) ujela noha. U toho jsem stihla upažit a naznačit cosi jako holubičku, když jsem druhou nohou ve výšce pasu vyrovnávala balanc. Pochopitelně, že podrážka dámské kozačky vypadá jinak než ryze mužská podešev, takže manžel nechápal, proč se takhle předvádím u stánku s občerstvením, když už stejně končí a nic nám k jídlu nedají :-))
Tento prostocvik, u nějž jsem pak ještě jednou vykvikla a podruhé vykřikla, jsem zopakovala ještě dvakrát.
Upozorňuji, že mi to klouzalo jak sviňa na rovině. Manželův návrh: Hele, pojď, sejdeme to DOLŮ (!!!!!) Pražskou ulicí do Fóra (nákupní centrum), velmi tvrdě narazil. Tak já si málem rozbiju dutinu ústní na rovině a mám jít jako dolů? A jak potom nahoru, co? Veto. A žádný debaty. Jako ve vládě. Tam se s tím taky neto, no, honem, jak se to říká, jo, už vím, nepářou :-D
Nepářili jsem se tedy ani my. Tedy nepárali jsme se s tím a do Fóra radši dojeli. Tam nás čekala okružka. Okružka znamená, že na parkovišti kroužíte, kroužíte a vyčkáváte, až nějaká rodinka s naducanýma taškama zaleze do auta, odjede a uvolní místo. Není nutné dodávat, že takhle chtivých čekatelů, co chtějí místečko pro auto, je povícero. Takže se krouží lehce hromadně.
Někteří u toho nedodržují pravidla, kudy jet, a ti, co je dodržují, advent neadvent, na ně troubí a tlučou se pěstí významně do čela. Inu, nervy na pochodu – však je předvánoční atmosféra, tak co čekat, že?
Vyšlo to asi na druhý pokus. Prokličkovali jsme obchodním centrem a zjistili, že buď všechno máme nebo to, co nemáme, nemáme proto, že to nepotřebujeme nebo nechceme. Takže z nákupu čehokoli sešlo.
Ale dobře jsme se u toho bavili, protože v několika obchodech jsme odolávali pokušení koupit velmi, velmi originální dárky. Ovšem, náš jemnocit nám nedovolil našim přátelům a blízkým provést něco takového, takže zůstane letos u tradičních konvencí.
Proběhli jsme to celé. Neztratili jsme se. Nebyli jsme okradeni. Nepřišli jsme o iluze, žádné jsme neměli. Měli jsme pohyb. Měli jsme pocit, že je to rok od roku horší. V obchodech s oblečením s odpuštěním hromada hadrů. Kdo to vyrábí, nevím. A kdo to kupuje, taky nevím. Záhady se dějí.
A já pak, jako rozumná ženská (a to já tedy v těchto případech skutečně jsem), jsem řekla: Hele, bodáme na to, to nemá význam, vánoce vypadají jinak.
Doma jsme si s úlevou vydechli a řekli si: tak, a už nás do města nikdo nedostane kvůli dárkům ani párem volů. Tohle ne, to není nic pro nás.
Jen doufám, že sníh i přes to oteplení se tu u nás udrží a domy a chalupy v našem okolí budou pořád vypadat jako pocukrované, stejně jako kaplička (tak říkáme kostelu U Obrázku), a my budeme courat po okolí minimálně do té doby, než přijde Ježíšek.
Jo a ještě maličkost: internetové obchody budiž pochváleny, bez nich bych letošní vánoce asi fakt „nedala“. Je pravda, že některé dárky mám už od podzimu a nebudu takticky prozrazovat jaké, ale ty jsem tedy koupila v obchodech kamenných a měla jsem z nich obrovskou radost a vím, že potěší.
Drobnosti od srdce, vtipné maličkosti, co rozesmějí. Ale hrotit to na poslední chvíli, to není můj styl. Nikdo z těch, co nakupoval, mi nepřipadal spokojený a nikdo se neusmíval.
Takže mám pro letošní rok naděleno, pokud jde o pravé nefalšované předvánoční nákupy, a jsem ráda, že můžu říct: jo, byla jsem u toho (a vzápětí dodat – nikdy více, a jestli přeci jenom ano, tak až za rok!!).
Vánoční strom od Vera Kratochvil
| Tweet |
