Manžel chodí do bordelu!

Trvalo mi, než jsem sebrala odvahu a napsala sem. Je mi dvaatřicet let, jsem vdaná, s manželem máme dva syny. Jsou to mí andílci, které bych za nic na světě nedala. Myslela jsem si, že jsme šťastná rodina, jenže pak jsem zjistila, že manžel si jde občas vyhodit s kamarády z kopýtka. Hospody by mi snad nevadily, taky tam občas zajde, ale ničí mě, že Honza s kámoši zajde občas do bordelu.

Přišla jsem na to úplně náhodou asi před rokem. Kluci byli nemocní, já chodila do práce, manžel taky, takže kluky hlídala babička, spali u ní, abysme je nevozili pořád sem a tam. Jednou po práci jsem za nimi zase zajela a zdržela jsem se tam až do večera, mladšímu Davidovi bylo špatně, chtěl, abych mu četla pohádky.
Když jsem se od nich asi v osm večer vracela domů, napadlo mne, že nepojedu jako jindy co nejrychleji domů. V práci to ten den bylo příšerný, tak jsem se chtěla trochu projet a rozmyslet si pár věcí. Ten den jsem s Honzou nemluvila a tak jsem si chtěla srovnat myšlenky. Přemýšlela jsem o tom, že v práci snad budu muset skončit, šéf měl na nás vysoké požadavky, plat nízký, šance že se něco změní k lepšímu nebyly žádné. Jenže platíme s manželem hypotéku, tak není tak jednoduché v menším městě skončit s prací.

Byla jsem asi 6 kilometrů od domova a narazila jsem na objížďku. A pak se to stalo. Jak jsem projížděla ulicemi, kterými běžně nejezdím, zahlídla jsem, jak z jednoho domu s neonovou výzdobou vychází můj muž Honza. Byl to nevěstinec. Venku stáli asi tři chlapi. Myslím, že dva z nich jsem poznala, jsou to jeho kamarádi. Byla jsem v šoku!! Ani nevím, jak jsem se odsud vymotala. Klepaly se mi ruce, nevím, jak jsem dojela domů. Honzu jsem prostě bezpečně poznala. Byl to on.

Když přijel domů, choval se jako vždycky. Byl milý, pozorný, ptal se hned na kluky, jak jim je. O mé práci jsme nemluvili. Tak jsem mu řekla, že mi není dobře a šla jsem si lehnout. Nedokázala jsem s ním o ničem mluvit. Druhý den mi bylo tak zle, že jsem zavolala do práce a zůstala doma. Tím se ale nic nevyřešilo.

Když přišel Honza druhý den z práce domů, ptala jsem se, co je nového, kde byl a co dělal minulý den. Asi ho to překvapilo že se k tomu vracím, a tak řekl, že chodí občas s klukama na bowling.

Pak se delší dobu nic nedělo. Byla doba dovolených, jeli jsme s klukama k moři, oba se hrozně těšili. Já se na to snažila zapomenout, ale nešlo to, strašně jsem se tím trápila. Občas jsme se s manželem pomilovali, ale já zjistila, že mě to vůbec nebaví, že z toho nic nemám. Měla jsem chuť mu říct, jak jsem strašně ponížená a ublížená, ale to by mi ublížilo ještě víc. Zpátky se to vzít nedalo, tak jsem o tom nechtěla mluvit.

Pak přišel začátek podzimu a jeden páteční večer. Ptala jsem se Honzy, kam jde. Celé odpoledne byl jako na trní, nemluvil, bylo vidět, že je mimo. Odpověděl, že s klukama na bowling. Okamžitě mi to došlo. Zavolala jsem kamarádce, která bydlí kousek od nás, a poprosila ji, jestli by nepohlídala na chvíli kluky, namluvila jsem jí, že jsem v práci zapomněla peněženku a musím se tam vrátit.

Honza odjel, přijela Štěpánka. Nevěděla jsem, kam jet, tak jsem zkusila zajet ke stejnému bordelu, kde jsem Honzu načapala poprvé. Moje čekání se vyplatilo a mé tušení se potvrdilo. Když si užil, tak se celý rozjařený vypotácel ven. Rozhodně nebyl unavený, jako se říká, že chlapi po sexu bývají.

Tentokrát jsem zůstala sedět v autě a nevěděla, co dál. Přijela jsem domů asi půl hodiny po něm, Štěpánka tam na mne čekala. Bylo jí asi divné, že se z práce vracím tak pozdě, a dívala se na mě, jako kdybych se vracela od milence. Nic jsem jí neřekla, jen poděkovala.

Od té doby se v tom hrozně plácám. Sex mě nebaví, milence nemám, rozvést se nechci, ale tohle asi nevydržím. Manžel je hodný, snaživý, pro kluky by udělal první poslední. Mám to brát tak, že chlapi jsou takoví všichni a mávnout nad tím rukou? Bydlíme třetím rokem v rodinném domečku, každý z kluků má svůj pokojíček. Nechci tohle všechno zničit, ale taky nevím, jak dál. Poradíte, prosím?

Tweet