Když kočka loví myš
V.
2. 9. 2015
Vždycky jsem o tom četla jenom v pohádkách. Nebo jsem o tom, že kočka loví myši, četla v přírodopise. Nicméně, toto léto bylo první, kdy jsem se z oblasti teorie posunula blíže k praxi, a to nejenom pokud jde o lov myší :-D
Znáte to. Spoustu věcí berete jako hotovou věc, aniž byste ale tušili, jak to funguje nebo jak to vypadá. A já zažila letos v létě spoustu nádherných okamžiků – pro někoho naprosto banální, pro mě chvíle něčím ojedinělé.
Strávila jsem neopakovatelné chvíle u mé kamarádky Evy na chalupě. V prostředí krásném, kouzelném, romantickém, s lidmi, které miluji.
A u Evy na chalupě byly dvě kočky, Cyril a Johanka. Když mi Eva vyprávěla, že Cyril loví myši, bylo to pro mě pořád takové nějaké, jak jen to říci – inu, abstraktní. Ano ano, to lidé, co mají chalupu nebo dům a u něj kočku, často říkají.
Sedíme jednou v sobotu navečer takhle pod stromem, ve stínu, povídáme si s Evou a hrajeme si s její dcerou Týnou. „Hele, Cyril nese myš,“ oznámila Eva suše. Přepadla mě panika. Kočku, která si pochutnává na myši, fakt nemusím, pomyslela jsem si. Ale zvědavost byla silnější. Neříkám, že jsem z pohledu na kocoura, který si pohrával s myší a pak ji zbaštil, byla nějak extrémně odvázaná, ale zvládla jsem to. Prostě to tak je, kočka loví myši a i když vidíme 10x za večer v televizi reklamu na myší žrádlo, ve skutečnosti nesmíme zapomínat, že je to šelma a toto je její lovecký pud. Takhle vypadá skutečný svět. Vesnice, kočka loví myš, žádná televize, a žádné reklamy…
Další skvělé překvapení mě čekalo na jedné české farmě, kde jsou mimo jiné k vidění husy. Nejsem vesnické dítě, a proto jsem až nyní slyšela, jak to zní, když husa výhružně zasyčí. Je to jako když pára uniká z papiňáku, pro ty, co nevědí.. ano, přiznávám, za svůj život jsem přečetla spoustu knih, mluvila s nepřeberným množstvím lidí, ale takové ty základní maličkosti mi tak nějak unikly. Je čas to dohnat, říkám si :-)
Jsem ráda, že vím, jak to zní. Sice mi to k ničemu nejspíš nikdy nebude, ale ukojila jsem svou zvědavost.
A třetí neopakovatelný zážitek: viděli jste někde v Čechách, jak „bača“ nahání z pastvy „domů“ několik set ovcí? Ne? Doporučuji, je to nádhera! Ovce věděly, co dělat, utíkaly okolo nás, a hemžily se jako o život. Všude samé ovce. Možná jsou to ty, které večer, když nemůžeme spát, počítáme. Vždycky jsem si myslela, že je to jen dětská říkanka a takové to „oblbování“ vlastní mysli, když ji chceme unavit a přenést do říše snů. Ale ony ty ovečky skutečně existují! Jdou jedna za druhou, tvoří nádhernou bílou kudrnatou řeku hřbetů, která se vlní – to jak ovce přidávají do kroku a do skoku. A když si přimyslíte malebný horský hřeben v pozadí, pochopíte zcela přesně, co to znamená být skutečně šťastný, tady a teď…
http://www.publicdomainpictures.net/view-image.php?image=58698&picture=kocka-kocici
2. 9. 2015
Vždycky jsem o tom četla jenom v pohádkách. Nebo jsem o tom, že kočka loví myši, četla v přírodopise. Nicméně, toto léto bylo první, kdy jsem se z oblasti teorie posunula blíže k praxi, a to nejenom pokud jde o lov myší :-DZnáte to. Spoustu věcí berete jako hotovou věc, aniž byste ale tušili, jak to funguje nebo jak to vypadá. A já zažila letos v létě spoustu nádherných okamžiků – pro někoho naprosto banální, pro mě chvíle něčím ojedinělé.
Strávila jsem neopakovatelné chvíle u mé kamarádky Evy na chalupě. V prostředí krásném, kouzelném, romantickém, s lidmi, které miluji.
A u Evy na chalupě byly dvě kočky, Cyril a Johanka. Když mi Eva vyprávěla, že Cyril loví myši, bylo to pro mě pořád takové nějaké, jak jen to říci – inu, abstraktní. Ano ano, to lidé, co mají chalupu nebo dům a u něj kočku, často říkají.
Sedíme jednou v sobotu navečer takhle pod stromem, ve stínu, povídáme si s Evou a hrajeme si s její dcerou Týnou. „Hele, Cyril nese myš,“ oznámila Eva suše. Přepadla mě panika. Kočku, která si pochutnává na myši, fakt nemusím, pomyslela jsem si. Ale zvědavost byla silnější. Neříkám, že jsem z pohledu na kocoura, který si pohrával s myší a pak ji zbaštil, byla nějak extrémně odvázaná, ale zvládla jsem to. Prostě to tak je, kočka loví myši a i když vidíme 10x za večer v televizi reklamu na myší žrádlo, ve skutečnosti nesmíme zapomínat, že je to šelma a toto je její lovecký pud. Takhle vypadá skutečný svět. Vesnice, kočka loví myš, žádná televize, a žádné reklamy…
Další skvělé překvapení mě čekalo na jedné české farmě, kde jsou mimo jiné k vidění husy. Nejsem vesnické dítě, a proto jsem až nyní slyšela, jak to zní, když husa výhružně zasyčí. Je to jako když pára uniká z papiňáku, pro ty, co nevědí.. ano, přiznávám, za svůj život jsem přečetla spoustu knih, mluvila s nepřeberným množstvím lidí, ale takové ty základní maličkosti mi tak nějak unikly. Je čas to dohnat, říkám si :-)
Jsem ráda, že vím, jak to zní. Sice mi to k ničemu nejspíš nikdy nebude, ale ukojila jsem svou zvědavost.
A třetí neopakovatelný zážitek: viděli jste někde v Čechách, jak „bača“ nahání z pastvy „domů“ několik set ovcí? Ne? Doporučuji, je to nádhera! Ovce věděly, co dělat, utíkaly okolo nás, a hemžily se jako o život. Všude samé ovce. Možná jsou to ty, které večer, když nemůžeme spát, počítáme. Vždycky jsem si myslela, že je to jen dětská říkanka a takové to „oblbování“ vlastní mysli, když ji chceme unavit a přenést do říše snů. Ale ony ty ovečky skutečně existují! Jdou jedna za druhou, tvoří nádhernou bílou kudrnatou řeku hřbetů, která se vlní – to jak ovce přidávají do kroku a do skoku. A když si přimyslíte malebný horský hřeben v pozadí, pochopíte zcela přesně, co to znamená být skutečně šťastný, tady a teď…
http://www.publicdomainpictures.net/view-image.php?image=58698&picture=kocka-kocici
| Tweet |
