Smolný den
Jana Kučerová
19. 4. 2016
Zaspíte, protože jste si buď nenařídili budík, přeslechli jste ho, případně típli a spali dál. Do práce jste přijeli pozdě. Šéf má mizernou náladu, takže se snažíte být neviditelní. Ale nejste. K obědu dostanete v hospodě okoralé knedlíky, zdrclou omáčku a maso o síle solidní podešve. A celý den pokračuje v podobném rytmu. Jak je to možné?
Jsem toho názoru, že jak se to začne sypat hned takhle po ránu, je ideální nedělat buď nic nebo dělat toho raději co nejméně a tím minimalizovat objem škod. Ale víte, jak to je, prostě když je den na levačku, nepomůže nic a nikdo. Za výhodu považuji, že jakmile vyzobete dvě, tři nemilé příhodičky během rána nebo dopoledne, můžete se spolehnout na to, že tím to rozhodně nekončí, ale začíná. Tudíž víte, na čem jste. Proto je dobré nepouštět se do žádných velkých akcí, jak radí vynikající František Peterka ve filmu Jáchyme, hoď ho do stroje, když se cítí být ohrožen.
Někdy ale „smůla“ přinese štěstí, ani o tom nevíme nebo to v tu chvíli netušíme. Ujede vám autobus, vy musíte jet dalším. V něm potkáte bývalou spolužačku. Dohodnete se, že půjdete na kafíčko. Ten den sice na vás v práci šéf kvůli vašemu zpoždění zahlíží jako morous, ale na srazu s kamarádkou vás seznámí se svými přáteli. A ejhle, ten vysoký, štíhlý zrzoun je volný. Sice rozvedený, ale má to v hlavě srovnané, ví, co chce, jiskří to mezi vámi a možná z toho bude víc než jen dohodnutý cyklovýlet nebo návštěva galerie.
Smolným dnům se nevyhne asi nikdo z nás. Když už se to tedy stane, mějme se na pozoru – třeba zrovna na nás někde jinde, za rohem, čeká zajímavá zkušenost. Tak si nezavírejme cestu a berme i ty nepříjemnosti našeho života jako možnou cestu ke štěstí.
Zdroj foto: pixabay.com
19. 4. 2016
Zaspíte, protože jste si buď nenařídili budík, přeslechli jste ho, případně típli a spali dál. Do práce jste přijeli pozdě. Šéf má mizernou náladu, takže se snažíte být neviditelní. Ale nejste. K obědu dostanete v hospodě okoralé knedlíky, zdrclou omáčku a maso o síle solidní podešve. A celý den pokračuje v podobném rytmu. Jak je to možné?Jsem toho názoru, že jak se to začne sypat hned takhle po ránu, je ideální nedělat buď nic nebo dělat toho raději co nejméně a tím minimalizovat objem škod. Ale víte, jak to je, prostě když je den na levačku, nepomůže nic a nikdo. Za výhodu považuji, že jakmile vyzobete dvě, tři nemilé příhodičky během rána nebo dopoledne, můžete se spolehnout na to, že tím to rozhodně nekončí, ale začíná. Tudíž víte, na čem jste. Proto je dobré nepouštět se do žádných velkých akcí, jak radí vynikající František Peterka ve filmu Jáchyme, hoď ho do stroje, když se cítí být ohrožen.
Někdy ale „smůla“ přinese štěstí, ani o tom nevíme nebo to v tu chvíli netušíme. Ujede vám autobus, vy musíte jet dalším. V něm potkáte bývalou spolužačku. Dohodnete se, že půjdete na kafíčko. Ten den sice na vás v práci šéf kvůli vašemu zpoždění zahlíží jako morous, ale na srazu s kamarádkou vás seznámí se svými přáteli. A ejhle, ten vysoký, štíhlý zrzoun je volný. Sice rozvedený, ale má to v hlavě srovnané, ví, co chce, jiskří to mezi vámi a možná z toho bude víc než jen dohodnutý cyklovýlet nebo návštěva galerie.
Smolným dnům se nevyhne asi nikdo z nás. Když už se to tedy stane, mějme se na pozoru – třeba zrovna na nás někde jinde, za rohem, čeká zajímavá zkušenost. Tak si nezavírejme cestu a berme i ty nepříjemnosti našeho života jako možnou cestu ke štěstí.
Zdroj foto: pixabay.com
| Tweet |
