Agávový sirup sladí, a přitom má nízký GI
Vanda Švehlová
27. 1. 2016
Agávový sirup je výborné sladidlo s nízkým glykemickým indexem. To znamená, že nezvyšuje hladinu cukru v takovém tempu jako klasický třtinový cukr – a tím pádem nedojde opět k rychlému poklesu hladiny, který se často projeví jako nepříjemný hlad. Dá se použít do čaje, lze jím přelít krupicovou nebo ovesnou kaši, výborně poslouží při přípravě moučníků. Při přípravě pudinku perfektně nahradí již zmíněný cukr, konzistence přitom zůstane stejná.
Na pečení se agávový sirup moc nehodí, protože cuk je sypký a to má vliv na to, zda je moučník po upečení nadýchaný nebo naopak s přídavkem medu či sirupu tužší.
Sirup z agáve se hodí jako náhražka medu. Informace cenná zejména pro vegany, kteří nechtějí konzumovat nic, co je živočišného původu. Pozor ale, že agávový sirup je sytější a sladší, a proto ho co do objemu stačí zhruba poloviční množství ve srovnání s medem. I když, není med jako med, takže i tady jsou hodně velké rozdíly. Je dobré, že existuje tento sirup (a další alternativy) k medu, už kvůli alergikům. Někteří totiž med jíst nemohou.
Hlavní složku tvoří fruktóza, což je sacharid, který je mnohem sladší než řepný cukr, takže ho můžeme dát do čaje pouze poloviční dávku a snížíme tím objem kalorií. Ačkoli se může zdát, že fruktóza je z metabolického hlediska bezpečnější, i ona může mít svá zdravotní úskalí, a proto, jako u všeho, bychom neměli zapomínat na přiměřenost. Asi by bylo dobré současně připomenout, že fruktóza se řadí mezi jednoduché sacharidy, slouží k rychlému přísunu energie – a to, co naše tělo bezprostředně nevyužije, se ukládá v podobě tuku v našem organismu.
Posledních cca 10 let se nehovoří o ničem jiném, jako o tom, že tloustneme, jíme hodně sladké pokrmy, chybí nám pohyb, máme nezdravou životosprávu. Mohl by tak vzniknout dojem, že cukr je jed, zabiják nebo cosi, co nám naprosto rozvrátí náš metabolismus. Bez cukrů se však neobejdeme.
Pro úplnost proto dodejme, že sacharidy jsou pro nás nepostradatelné, neboť jsou zdrojem rychlé energie. V našem organismu mají cukry podobu glukózy nebo glykogenu, což je jakýsi „záložní zdroj“. Záleží ale na mnoha faktorech, např. kolik sacharidů konzumujeme, jaký mají glykemický index, v kolika denních dávkách si je dopřáváme, jaké jsou naše další stravovací návyky, v jaké jsme zdravotní kondici, zda netrpíme závažnými (chronickými) chorobami atd.
A nezapomínejme ani na to, že sacharidy jsou obsažené i v ovoci a zelenině. Kdo si tedy bere k srdci doporučení, aby konzumoval více jablek, mrkve, paprik, banánů, hroznového vína, atd., tak ačkoli jsou obecně ovoce a zelenina zdraví prospěšné, nutno přihlédnout k tomu, že zvyšují naši celkovou dávku přijatých sacharidů.
27. 1. 2016
Agávový sirup je výborné sladidlo s nízkým glykemickým indexem. To znamená, že nezvyšuje hladinu cukru v takovém tempu jako klasický třtinový cukr – a tím pádem nedojde opět k rychlému poklesu hladiny, který se často projeví jako nepříjemný hlad. Dá se použít do čaje, lze jím přelít krupicovou nebo ovesnou kaši, výborně poslouží při přípravě moučníků. Při přípravě pudinku perfektně nahradí již zmíněný cukr, konzistence přitom zůstane stejná. Na pečení se agávový sirup moc nehodí, protože cuk je sypký a to má vliv na to, zda je moučník po upečení nadýchaný nebo naopak s přídavkem medu či sirupu tužší.
Sirup z agáve se hodí jako náhražka medu. Informace cenná zejména pro vegany, kteří nechtějí konzumovat nic, co je živočišného původu. Pozor ale, že agávový sirup je sytější a sladší, a proto ho co do objemu stačí zhruba poloviční množství ve srovnání s medem. I když, není med jako med, takže i tady jsou hodně velké rozdíly. Je dobré, že existuje tento sirup (a další alternativy) k medu, už kvůli alergikům. Někteří totiž med jíst nemohou.
Hlavní složku tvoří fruktóza, což je sacharid, který je mnohem sladší než řepný cukr, takže ho můžeme dát do čaje pouze poloviční dávku a snížíme tím objem kalorií. Ačkoli se může zdát, že fruktóza je z metabolického hlediska bezpečnější, i ona může mít svá zdravotní úskalí, a proto, jako u všeho, bychom neměli zapomínat na přiměřenost. Asi by bylo dobré současně připomenout, že fruktóza se řadí mezi jednoduché sacharidy, slouží k rychlému přísunu energie – a to, co naše tělo bezprostředně nevyužije, se ukládá v podobě tuku v našem organismu.
Posledních cca 10 let se nehovoří o ničem jiném, jako o tom, že tloustneme, jíme hodně sladké pokrmy, chybí nám pohyb, máme nezdravou životosprávu. Mohl by tak vzniknout dojem, že cukr je jed, zabiják nebo cosi, co nám naprosto rozvrátí náš metabolismus. Bez cukrů se však neobejdeme.
Pro úplnost proto dodejme, že sacharidy jsou pro nás nepostradatelné, neboť jsou zdrojem rychlé energie. V našem organismu mají cukry podobu glukózy nebo glykogenu, což je jakýsi „záložní zdroj“. Záleží ale na mnoha faktorech, např. kolik sacharidů konzumujeme, jaký mají glykemický index, v kolika denních dávkách si je dopřáváme, jaké jsou naše další stravovací návyky, v jaké jsme zdravotní kondici, zda netrpíme závažnými (chronickými) chorobami atd.
A nezapomínejme ani na to, že sacharidy jsou obsažené i v ovoci a zelenině. Kdo si tedy bere k srdci doporučení, aby konzumoval více jablek, mrkve, paprik, banánů, hroznového vína, atd., tak ačkoli jsou obecně ovoce a zelenina zdraví prospěšné, nutno přihlédnout k tomu, že zvyšují naši celkovou dávku přijatých sacharidů.
| Tweet |
